Text své knihy napsala Radmila Švaříčková-Slabáková roku 1998, o rok později ho coby disertační práci obhájila na Univerzitě Pierra Mendèse v Grenoblu. Deset let prodlení není znát, naopak: kniha je stále více než aktuální.
Opírá se o úctyhodnou heuristickou základnu: o archivní fondy domácí i zahraniční (některé byly konzultovány korespondenčně), o rozsáhlý korpus pramenů editovaných, odbornou literaturu, šlechtické almanachy, genealogie, o četné biografie. Badatelské štěstí dovedlo autorku k cenným deníkům hraběnky Sophie Mensdorff-Pouillyové, vedeným s přestávkami od roku 1799 až do hraběnčiny smrti, k žánrově pestrým deníkům Alexandra Dietrichsteina-Mensdorff-Pouillyho a rozsáhlé korespondenci mezi preitensteinskou a moravskou větví rodu. Zájem historiků o dějiny evropské šlechty v posledních desetiletích mimořádně vzrostl, autorka mohla vyjít z "nového vnímání" šlechty 19. století jako dynamické sociální vrstvy, která se dokázala adaptovat na podmínky, jež jí tento věk, mísící hodnoty šlechtické a měšťanské, diktoval.
...
Argo, Praha 2007, 460 s., 359 Kč