Se stereotypní představou o venkově se pojí obraz malebnosti, utěšenosti a harmonie, odkazující kamsi k mytizované tradici. Je to představa romantizující a idealistická, přesto jakýmsi způsobem stále přitažlivá.
Je až s podivem, s jakou zálibou stále oprašujeme staré věci, abychom je coby kulisy pečlivě instalovali do moderní scény. Ve které vesnici bychom dnes nenašli vystavené „relikvie“ tradičního selství – žebřiňáky osázené květinami, zavěšená vozová kola, koňské chomouty a cepy? Tyto předměty dávno ztratily svou původní užitnou hodnotu, zato získaly nový, čistě symbolický význam. Jako by z nich na nás měl dýchnout závan „tradiční venkovské idyly“. Je však otázkou, zda vůbec kdy jaká „venkovská idyla“ skutečně existovala, nebo zda náleží naše stesky po ní spíše do říše mýtu o dávném, zmizelém zlatém věku.
...