- Nicolas Sarkozy přišel v polovině února 2008 s originálním návrhem: svěřit žákům pátých tříd úkol uchovat památku 11 500 francouzských židovských dětí, které zahynuly za druhé světové války v koncentračních táborech. Toto prohlášení vyvolalo vlnu nesouhlasu. Následně se rozpoutala polemika o přílišném vměšování politiků do historie.
Francouzská veřejnost se rozdělila na dva tábory: jedni zdůrazňují nutnost pěstovat v dětech občanské cítění, druzí se obávají, že pro desetileté děti se jedná o příliš velké břemeno. Prezidentovi poradci vysvětlili hlavní přínos tohoto projektu následovně: „Výukou o šoa bojujeme proti všem druhům rasismu. Dnešní Francouzi původem z řad přistěhovalců jsou diskriminováni stejně jako kdysi Židé.“
Nicolas Sarkozy chce řešit současné problémy multikulturní Francie připomenutím hrůz, které rasismus napáchal v historii. Ministr školství Darcos mu přispěchal na pomoc, když prohlásil, že polovina gymnazistů neví, co je šoa. Existují však důkazy, že této tematice je v hodinách dějepisu věnována velká pozornost — při písemné maturitní zkoušce roku 2004 si 80% studentů vybralo text Primo Leviho o Osvětimi.
Projevy nesouhlasu s jeho návrhem se na Sarkozyho sesypaly ze všech stran. Historikové odsuzují marketing paměti, členové asociace Svoboda pro historii upozornili, že se jedná o „zcela emotivní krok, který neumožňuje přistupovat k dějinám kriticky, což je hlavním úkolem vyučujících“.
Za prezidentství Jacquese Chiraka se dějiny často stávaly předmětem debaty politiků. V angažovanosti současného prezidenta ale historikové vidí spíše snahu o zviditelnění. Není to poprvé — stačí připomenout říjnovou aféru kolem dopisu Guy Moqueta.
Podle historika Alaina Soubigoua udělal prezident stejnou chybu jako českoslovenští komunisté, když chtěli vychovávat mládež pomocí Reportáže psané na oprátce Julia Fučíka: „Dějiny se nevyučují pomocí emocí, musí naopak vycházet z pečlivé analýzy, která události zasadí do kontextu. Pokud tomu tak není, hypotetické vyučování historie je účinné pouze tehdy, dokud trvají emoce.“
Zuzana LOUBETOVÁ
Na internetových stránkách www.slovnik- nakladatelstvi.cz byl spuštěn projekt s názvem Slovník českých nakladatelství 1849—1949. Jeho autor Aleš Zach heslář slovníku průběžně doplňuje. Při výběru hesel ke zpracování postupuje od drobných aktivit a regionálních firem přes programové podniky k velkým nakladatelstvím. Ve snaze popsat především dosud nezpracovaná nakladatelství nezařadil do slovníku zatím podniky, jejichž hesla zahrnuje Lexikon české literatury. Horní hranici časového vymezení určuje nakladatelský zákon z 24. března 1949, který vyloučil soukromé podnikání v oboru. Dolní hranici vybral autor z více možností, které nabízí období formování nakladatelství jako samostatného profesního oboru bez nezbytné vazby na tiskařství. (jde)
Mezi časopiseckou produkcí se objevil nový titul, Církevní dějiny. Vydávat jej začalo letos na jaře brněnské nakladatelství CDK, pod vedením Jiřího Hanuše. Dvakrát do roka by tak měli mít čtenáři možnost přemýšlet nad tématy z dějin křesťanství a zároveň se seznamovat s děním v církvích — časopis je výrazně ekumenický, tudíž není vázán na teologii či spirituální orientaci vybraného církevního společenství. Pokud redakci a přispěvatelům síly vydrží, vypadá to, že se zde objevil další titul, který by mohl přispět jak k mezináboženskému dialogu, tak i k důkladnému bádání v dějinách křesťanství. Celým prvním číslem čtenáře doprovázejí fotografie exteriéru, interiéru a detailů z kaple sv. Václava v Bílce pod Milešovkou, jež byla postavena v letech 1996—2000 a dokládá, že i dnes lze v duchu nejlepších tradic stavět sakrální architekturu, která plní svůj účel v širokém pojetí. (lic)
Výbor Sdružení historiků České republiky a výbor Pe kařovy společnosti Českého ráje vyhlašují 7. ročník soutěže o Cenu Josefa Pekaře, v níž každoročně oceňují nejlepší monografii z českých dějin v záběru od středověku do současnosti. Do soutěže mohou přihlašovat své práce (vydané knižně nebo ve sborníku v letech 2006 a 2007, minimální rozsah tištěné monografie činí sto stran tisku) autoři do 35 let. Práce je třeba zaslat poštou na adresu: Historický ústav AV ČR, Prosecká 76, 190 00 Praha 9 spolu s průvodním — vlastnoručně podepsaným — dopisem, v němž budou uvedeny tyto údaje: název práce, místo a rok vydání, desetiřádková charakteristika, datum narození a kontaktní adresa autora. Na obálku je třeba uvést poznámku: „Soutěž o Cenu Josefa Pekaře“. Autorství vítězné práce bude oceněno částkou 10 000 Kč, diplomem a zveřejněním výsledku ve Zpravodaji Historického klubu. Uzávěrka soutěže je 31. května 2008. (vobi)
Ústav pro studium totalitních režimů pořádá ve dnech 10. až 14. června 2008 filmový festival s názvem Film a dějiny 2008: 1968 — zmařené iluze. Tématem festivalu budou události roku 1968 od počátku tzv. obrodného procesu až po nastupující normalizaci. V rámci festivalu budou promítnuty dokumenty, umělecké reflexe, zahraniční filmy i normalizační snímky. Během festivalu se uskuteční besedy s pamětníky, filmaři a žurnalisty. Festival proběhne v pražském kině Aero, večerní projekce jsou plánovány na Střeleckém ostrově a poslední festivalový den na náměstí Jiřího z Poděbrad. Bližší údaje o chystané akci lze nalézt na internetových stránkách ustrcr.cz/cs/festival-film-a-dejiny-2008. (jp)