Již první svazek Furetovy práce výrazně přispěl k demytologizaci tradičního chronologického mezníku, jímž se v průběhu 19. a 20. století stal rok 1789. Ovšem teprve druhý díl recenzovaného díla naplňuje autorovu základní tezi, že francouzskou revoluci je nutno chápat jako dlouhodobý a komplikovaný proces, trvající více než století. Zabývá-li se Furet v prvním díle především epochou První republiky a Prvního císařství, důsledně neguje Bonapartovo prohlášení z roku 1799, že revoluce skončila. Kdybychom však aplikovali rovněž na druhý díl metodu identifikace v důsledku změn politického zřízení a metod vlády, nutně bychom se ocitli v poněkud nepřehledné situaci. Po období konstituční monarchie s její bourbonskou a orleánskou fází totiž nastupuje Druhá republika, kterou střídá Druhé císařství a jeho pád roku 1870 uvolňuje prostor Třetí republice, aby i ona skončila podobným debaklem v důsledku konfrontace s německou válečnou mašinerií.
...
Přeložila Jana Smutná-Lemmonier, Argo, Praha 2007, 400 s., 298 Kč