Dějiny a současnost

Jednu z nejvýznamnějších opozičních aktivit normalizačního období připomíná originálním způsobem útlá knížka s dlouhým názvem Nejcitlivější místo režimu: Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) pohledem svých členů (připravili Petr Blažek a Jaroslav Pažout, Pulchra, Praha 2008). Autorům se podařilo sezvat k diskusi 26 členů VONS (z celkového počtu 44) a ve čtyřech blocích se zajímavým způsobem probrala normalizační i popřevratová historie této organizace. Přepis diskuse doplněný o dokumenty je cenným pramenem pro dějiny opozice, ale také důležitým svědectvím o lidské paměti a interpretaci vlastní minulosti. (caj)

„Historiografie filozofie nezřídka vykazuje výhradně nahodilé rysy.“ Tak začíná kniha Petra Dvořáka Jan Caramuel z Lobkovic. Vybrané aspekty formální a aplikované logiky (OIKOYMENH, Praha 2006). A neplatí to jen pro historiografii filosofie. Ukázkovým příkladem může být třeba zpracování období po Bílé hoře, jež se nyní začíná nořit z "temna" a dostává se mu v pojetí historiků jakési rehabilitace. Svým způsobem tak můžeme chápat i knihu Petra Dvořáka, který v důkladné studii "oprašuje" spis(y) španělského cisterciáka Jana (Juana) Caramuela (1606—1682), který přídomek z Lobkovic získal po rodové linii své matky. Tento představitel pozdně scholastické logiky, který působil nějaký čas i v Praze — v době protireformačního boje o universitu a seminář — upadl neprávem téměř v zapomnění, a tak představovaný vyčerpávající rozbor Caramuelova díla Theologia rationalis bude jistě nadlouho patřit k těm nejdůkladnějším filosofickým pracím, které na dané téma vznikly. (ivc)

Každý zájemce o dějiny umění se jistě setkal s knihou Ernsta H. Gombricha Příběh umění, jež poprvé vyšla v roce 1950 a záhy se stala světovým bestsellerem. Příběh umění byl přeložen do třiceti jazyků a knihy se dodnes prodalo více než šest milionů výtisků. Gombrich dokázal o umění psát velmi čtivě, přesto jsou některé jeho texty pro čtenáře obtížně a těžko uchopitelné. Kniha Františka Mikše Gombrich. Tajemství a jazyk umění (Barrister & Principal, Brno 2008) je něco mezi stručným Gombrichovým životopisem a pokusem o výklad některých Gombrichových teorií. Autor se při interperetaci Gombrichových tezí neomezuje pouze na dějiny umění, ale snaží se postihnout myšlenkový svět, ze kterého Gombrich vzešel a který jej utvářel — zejména teorie jeho vídeňských současníků: filosofa Karla R. Poppera a etologa Konráda Lorenze. Čtenáři se tak dostává do rukou zajímavá kniha, která je čtivým úvodem do teorie a dějin umění. (eb)

Když se čtenáři dostane do rukou kniha, jež má v podtitulu napsáno "Metodická příručka", obykle ke knize přistupuje s jistou opatrností hraničící někdy i s odporem. Výše řečené ale neplatí o metodické příručce Výchova ke vztahu ke kulturně historickému dědictví (Pedagogická fakulta UK, Praha 2008), kterou pod vedením Františka Parkana sepsalo celkem třináct autorů. Kniha je totiž výborným návodem pro učitele základních škol a gymnázií, jak postupovat při realizaci tzv. projektového vyučování ve vztahu ke kulturně historickému dědictví. V příručce jsou mimo jiné představeny některé již úspěšně realizované projekty: výzkumy zaniklých vsí, odsun sudetských Němců, svět pelhřimovských měšťanů v 17. století atd., při kterých se zdárně propojily aktivity studentů škol s regionálními institucemi (muzea, galerie, knihovny). (dum)

Jacques Maritain (1882—1973) byl významný francouzský filosof a také člověk na výsost politicky aktivní. Narodil se ve Francii, byl vychováván v protestantské rodině, avšak poté, co se oženil s Židovkou ruského původu, konvertoval ke katolictví. A náboženský aspekt je v jeho filosofii velmi patrný. V roce 1940 odešel především kvůli obavám o osud své ženy do USA. Od roku 1948 vyučoval na univerzitě v Princetonu, v šedesátých letech se vrátil zpět do Evropy. A právě přednášky z princetonského období tvoří základ knihy Člověk a stát (Triáda, Praha 2007), kterou přeložil a doslovem opatřil Karel Šprunk. V tomto jeho díle nachází konečnou podobu Maritainova nauka o státě, kterou rozvíjel již předtím, a jednotlivé kapitoly (Lid a stát, Pojem suverenity, Lidská práva, Demokratická charta, Církev a stát) analyzují problémy politické filosofie a současně vyzdvihují neustále aktuální témata (nejen politického) dění, která jsou zaryta do lidského údělu od samého počátku. (ivc)