- Bohuslav Blažek, Venkovy. Anamnéza, diagnóza, terapie, Vydavatelství Era, Brno 2004, 184 s., 590 Kč
Skutečnost, že neexistuje jen jeden český venkov, dokazují ve výpravné publikaci sociální ekolog Bohuslav Blažek a fotografující architekt Kryštof Blažek. Anamnézu z názvu knihy představují svěží obrazy venkovské skutečnosti ze tří českých regionů. Diagnózou jsou míněny skryté souvislosti fenoménu Sudet, co všechno z venkovské každodennosti má povahu recyklace, i neznámé stavební principy jihočeského lidového umění. Terapií by pak mohl být manuál komunikačních technik pro řešení problémů venkova.
- Jiří Škabrada, Lidové stavby. Architektura českého venkova, Argo, Praha 2005, 248 s., 598 Kč
Tradiční vesnické stavby tvoří stále většinu našeho historického stavebního fondu, představují podstatnou část chráněných památek a významně spoluurčují charakter venkova i celé země. Trvale nebo krátkodobě je obývá značná část obyvatel. Publikace se zabývá středověkým původem jejich struktury, nejstaršími dochovanými stavbami ze 16. století, významnými etapami vývoje dřevěného (18. stol.) a zděného (19. stol.) stavitelství, urbanistickou strukturou české vesnice. Pozornost je věnována i konstrukcím, specifickému regionálnímu utváření, ochraně i metodice citlivých úprav.
- Haldis Haukanes, Velká dramata — obyčejné životy. Postkomunistická zkušenost na českém venkově, přeložil Pavel Šlégr, SLON, Praha 2004, 188 s., 240 Kč
Autorka — norská sociální antropoložka — se inspirovala jak tradičními výzkumy komunit, tak analýzou diskursu a teoriemi modernity. V této knize zkoumá důsledky společenské změny, kterou přinesl rok 1989, pro lidi žijící ve dvou odlišných venkovských oblastech — v jižních Čechách a na jižní Moravě. Analyzuje procesy transformace v zemědělství a v životě venkovského společenství, prozkoumává aspekty změny a kontinuity v biografi ckých sebeprezentacích a pojednává o rétorických rysech místního diskursu týkajícího se transformace.