Dějiny a současnost

Islandskému krimithrilleru Hrob v ledovci (z německého překladu přeložil Marek Pavka, Moravská Bastei MOBA, Brno 2008) by možná slušel přívlastek politický, ale možná by tak mnohé odradil. A jako nejeden severský krimithriller s politickým pozadím čerpá z událostí a důsledků druhé světové války. Island se dodnes vypořádává s tím, že zde po roce 1945 měla svou základnu americká armáda, a Arnaldur Indriđason, vzděláním historik, praxí novinář, publicista a úspěšný autor detektivek, využil tohoto faktu v nejednom svém bestselleru. Naposledy v knize, která se v islandském originále jmenovala Operace Napoleon. Autor v ní rychle zpracoval historickou skutečnost, která vyšla najevo v roce 1998 díky britskému novináři z The Daily Telegraph — operaci Unthinkable, což měl být krycí název pro Churchillův plán uzavřít s Německem mír a společně napadnout Sovětský svaz. Indriđason však tuto válečnou reálii rozehrává v islandském prostředí, které velmi dobře zná. Tentokrát se do "případu" značně výrazně zamotají příslušníci speciálních jednotek americké armády i CIA. Pokud si knihu v Čechách přečte nějaký radikální odpůrce amerického radaru na našem území, pravděpodobně hrůzou už do smrti nezamhouří oko. (ivc)

Co mají společného James Joyce, lord Byron, Thomas Mann, V. I. Lenin, Sherlock Holmes, rakouská císařovna Alžběta či Ernest Hemingway? Všechny jmenované a mnoho dalších spojuje vztah k malé, ale o to svéraznější zemi, jež má ve znaku nezaměnitelný bílý kříž — ke Švýcarsku. Kniha novináře Jiřího Kamena Švýcarsko — Malá země s velkými příběhy. Literární průvodce po krajích helvétského kříže (Kant, Praha 2007) představuje Švýcarsko jako bezpečný azyl revolucionářů, útočiště slavných světoběžníků, a především nevyčerpatelnou inspiraci spisovatelů a básníků. Nejedná se o dokonalý bedekr ani přesnou literární mapu, ale o milý soubor fejetonů určených původně k rozhlasovému vysílání, jehož hodnota je však pro zainteresovného čtenáře velká — podobných publikací, a to i cizojazyčných, není mnoho. Přes několik drobných nepřesností obsahuje tento literární průvodce mnoho zajímavých informací, nasbíraných s velkou péčí a především zaujetím pro tuto jedinečnou alpskou zemi. Úzký a opravdový vztah autora ke Švýcarsku dýchá z každé stránky. Pokud se chystáte navštívit „zemi, kterou má Bůh obzváště rád“ a jít po stezkách, které pro vás nevyšlapali Lonely Planet nebo Frommer's, lze tuto publikaci jako společníka více než vřele doporučit. (bpot)

Nečekané úmrtí autora slavného Stopařova průvodce galaxií Douglase Adamse 11. května 2001 zaskočilo nejen jeho příznivce a čtenáře. Adamsovu obrovskou popularitu potvrzuje i to, že vzpomínková slavnost, která se konala týden po jeho smrti, byla živě přenášena televizí BBC. Již necelý rok po pohřbu sestavil redaktor Peter Guzzardi na základě textů nalezených v Adamsově pozůstalosti (přesněji řečeno v jeho počítači) knihu, kterou pod názvem Losos pochyb letos v českém překladu Jany Hollanové vydalo nakladatelství Argo. Poslední Adamsova kniha obsahuje kromě torza nedopsaného románu o svérázném detektivu Dirku Gentlym řadu Adamsových článků, úvah, fejetonů a přednášek psaných pro nejrůznější časopisy a příležitostná vystoupení. Autorova šíře zájmů jistě mnohé překvapí, byl nadšeným obdivovatelem moderních technologií, již od roku 1983 vlastnil počítač, provozoval několik internetových stránek a podílel se na vzniku několika CD-ROMů a počítačových her. Rovněž nelze opomenout Adamsovu angažovanost v otázkách životního prostředí. Ve druhé polovině osmdesátých let totiž podnikl se zoologem Markem Carwardinem několik cest na Madagaskar, do Afriky či na Nový Zéland po stopách ohrožených zvířat. Výsledkem výpravy byla unikátní kniha Ještě je můžeme vidět, která v češtině vyšla už v roce 1998. (eb)

Dalším svazkem edice Zmizelé Čechy nakladatelství Paseka se v srpnu stala kniha Ireny Veverkové Kladno (Praha — Litomyšl 2008). Zemědělskému městečku (na město bylo Kladno povýšeno v 16. století) dodalo skutečný význam až otevření prvních uhelných dolů v polovině 19. století. Počátkem 20. století se hornictví v Kladně ocitlo v krizi a takřka všechny doly byly uzavřeny. Štafetu převzalo po těžbě uhlí hutnictví. První vysoká pec byla zapálena v roce 1855, slavnou firmu Poldi založil Karel Wittgenstein roku 1889. Sláva kladenské oceli je dnes již dávno pryč a z šedivého města se postupně stalo příjemné místo k životu obklopené lesy. Publikace přináší kromě přehledné historie Kladna i bohatý obrazový doprovod, který připomíná zaniklé čtvrtě dělnického města i jeho hrdou průmyslovou minulost. (jde)