Přes zvýšený zájem o studium dějin církevních korporací se stále případnému zájemci o tuto problematiku nedostává kvalitních monografických zpracování řádových dějin a mnohá témata se dosud tříští do řady analytických studií různých autorů. Nejinak je tomu i u dějin řádu sv. Jana Jeruzalémského, tedy johanitů. Na českém knižním trhu jsou jeho starší dějiny souhrnně prezentovány pouze spíše beletristickými pracemi z pera Jiřího Pořízky (Řád Maltézských rytířů. Z Palestiny na Via Condotti, Praha 1997) či Ernla Bradforda (Řádoví rytíři, Praha 1996, s doslovem Františka Lobkowicze). Tyto knihy sice přinášejí základní informaci o všeobecných dějinách řádu, avšak v pasážích věnovaných působení johanitů v českých zemích obsahují překvapivé množství faktografických nepřesností a omylů. Pomyslné vakuum nezaplnila ani drobná práce z pera Františka Skřivánka Rytíři svatého Jana Jerusalemského u nás z roku 1995. Zatímco tedy pro dějiny dalších rytířských řádů máme k dispozici kvalitní moderní monografie (zmínil bych vynikající knihu Noví rytíři. Dějiny templářského řádu od Malcolma Barbera z roku 2006, doplněnou o stať Libora Jana mapující dějiny řádu v Čechách a na Moravě, a útlou práci Libora Jana a Františka Skřivánka Němečtí rytíři v českých zemích, Praha 1997), dějiny řádu johanitů v adekvátní kvalitě osvětlují jen hesla Encyklopedie českých klášterů, a především Encyklopedie moravských a slezských klášterů (Praha 1998 a 2005).
...
Přeložil Jiří Jiskra, Academia, Praha 2008, 400 s., 450 Kč