- paleolit
Odborný termín palaeolithic pro starší dobu kamennou zjevně vymyslel baron John Lubbock (1834—1913), bankéř a amatérský archeolog, a poprvé ho použil ve své práci Pre-historic times, as illustrated by ancient remains, and the manners and customs of modern savages z roku 1865. Výraz je složen z řeckého adjektiva palaios "dávný, starověký" a substantiva lithos "kámen" a byl při posedlosti vším pradávným patrně vytvořen podle vzoru paleografie (nauka o starém psaní), která se objevuje teprve nedlouho předtím roku 1708. Prakticky všechna nově vznikající terminologie v 18. a 19. století byla podle dobových zvyklostí, lhostejno zda šlo o výrazy z řečtiny nebo o hybridní řecko-latinské složeniny, důsledně latinizována, takže např. v němčině se objevuje dokonce Paläeolithikum. Ve starší odborné české literatuře se běžně setkáte s výrazem palaeolithický. Paleolit ohraničuje ohromné rozpětí v dějinách lidstva: asi 2,5 milionu let až 8000 let př. n. l., bývá proto z praktických důvodů dělen dále na starší paleolit (zhruba do 200 000 let př. n. l.), který může být dále štěpen podle významných lokalit na abbevillien, acheuléen a případně i clactonien (Clacton-on-Sea). Následuje střední paleolit (do 40 000 př. n. l.) a mladší paleolit (do 8000 př. n. l.). Toto chronologické dělení je orientační a archeologové ho stále pilují, neboť vývoj v různých oblastech světa a pochopitelně i Evropy neprobíhal stejně rychle. V novější době se také v rámci střední Evropy mluví o nejstarším (2 500 000— 750 000 B. P. = before the present "před současností", tzn. počítáno od roku 2000 n. l.), starém (750 000—250 000 B. P.), středním (250 000—40 000 B. P.), mladém (40 00—11 000 B. P.) a pozdním paleolitu (11 000— 10 000 B. P.).
dasik@nln.cz