Úctyhodná Encyklopedie knihy Petra Voita, jež se objevila na předvánočním knižním trhu, zaplňuje mezeru v základní literatuře pro knihovědu, oboru, který je v českých zemích dlouhodobě pěstován skromněji a s podstatně menší personální základnou než v okolních státech. Sama Encyklopedie začala vznikat jako učební text pro studenty na počátku 90. let. Knihověda jako vědní obor u nás sice od té doby žádného velkého vzmachu nedoznala, ale zamýšlená učebnice se rozrostla v dílo, které bude v příštích desetiletích pomáhat badatelům v řadě dalších oborů a čtenáře si najde i mezi širší veřejností.
V současnosti nebývá zvykem, aby standardní odbornou a do značné míry mezioborovou encyklopedickou publikaci zpracovával jediný autor, nadto bez redakčního dohledu a závěrečných lektorských zásahů. Výjimečný postup při vzniku Encyklopedie částečně vyplývá z poněkud okrajového postavení knihovědy; vzhledem k její malé základně by opus tohoto rozsahu těžko hledal zadavatele a rovněž okruh potenciálních zpracovatelů kmenových hesel by byl značně omezený. Voitovým záměrem je kromě toho jistě záslužné prolomení stereotypů českého bádání, které se v dějinách domácí tištěné knihy mezi koncem 15. a počátkem 19. století soustředilo především na jazyková bohemika a kterému současní badatelé vděčí nejen za důkladné bibliografické pomůcky, ale bohužel také za přeceňování některých oblastí a osobností a opomíjení jiných. Texty Encyklopedie poctivě usilují o začlenění českého knihtisku do evropských souvislostí; o vývoji zahraničního knihtisku pak podávají důkladnou informaci.
Encyklopedie obsahuje téměř dva a půl tisíce hesel. Většina z nich je biografických. Věcná hesla se soustřeďují na výrobu knihy a příbuzné obory s cílem sjednotit domácí odbornou terminologii. Geografická hesla mají spíše doplňkový charakter a nastiňují vývoj knižní kultury v českých zemích a ve světě. Kniha je bohatě vybavená ilustračním materiálem, doplňuje ji heslář, rejstříky a soupis odborné literatury.
Hesla spadající do pole autorova zájmu se vyznačují suverenitou. Zájemce o obor bude těžko hledat komplexnější poučení o technice knihtisku, o papírenství nebo písmolijectví, o evropské a české knižní ilustraci nebo o činnosti tiskařů. Na některých heslech je vidět, že autor ve snaze sdělit co nejvíce rozmělňuje jejich obsah v méně důležitých podrobnostech, ale tento nedostatek je nutné přičíst spíše absenci redakčního vedení a pro čtenáře může být i vítaným zpestřením. Rozpaky však vzbuzují některá hesla z oborů, jež nejsou Voitovi vlastní; v konkrétním případě z náboženské a církevní oblasti. Mnohdy obsahují nepřesnosti (vyplývající např. z použití zastaralé literatury) a zarážející přehlédnutí (např. heslo Corpus iuris canonici, kde ve výčtu chybí jedna z jeho nejdůležitějších částí). Voitovi zjevně nechyběla dobrá vůle, ale je otázkou, proč obecné části těchto hesel prostě nepřevzal z moderní příručkové literatury, která mu byla prokazatelně dostupná. Je to tím větší škoda, že Encyklopedie by měla tyto méně přístupné poznatky zprostředkovat širší české veřejnosti.
Další otazník vzbuzuje forma Encyklopedie. Její obsah ji předurčuje k častému, na odborných pracovištích k téměř každodennímu používání, její rozměry a váha však tuto možnost takřka vylučují a řadí ji do kategorie reprezentativních publikací, které člověk spíše postaví do knihovny a občas jimi pro potěšení listuje. Je nesporné, že kniha o knize si zaslouží důstojnou podobu a že rozdělení do dvou dílů by bylo finančně náročnější a zkomplikovalo by systém odkazů na ilustrace. Nejednoho čtenáře asi napadne, proč nedošlo k rozdělení na "menší" tiskovou variantu s vloženým "plnohodnotným" CD diskem. Určitě by se zjednodušila orientace v textu (ostatně ke strukturování hesláře lze také vznést námitky) a snížila cena knihy. Závěrem je však třeba říci, že Encyklopedie rozhodně stojí za investici — podobně zaměřená publikace se specializací na české země dosud nebyla k dispozici a v této kvalitě patrně opět dlouho nebude.
Libri, Praha 2006, 1352 s., 2500 Kč