Mapy stabilního katastru představují zcela unikátní pramen používaný mnoha generacemi badatelů historických a dalších příbuzných oborů. Již jejich vznik a proces postupného mapování celé monarchie (bez Lombardie, Benátska a Uher) je nesmírně zajímavý obrovskou velkorysostí celé akce. Rozsáhlá měření započala v okolí Vídně roku 1817, na území Moravy a Slezska probíhaly měřící práce v letech 1825—1836, v Čechách v letech 1826—1843. Pozdějšího data jsou měřičské práce v odlehlejších zemích monarchie — Haliči či Bukovině, v Tyrolech a Vorarlbersku. Ručně rýsované mapy převáděl na litografie a tiskl zvláštní topograficko-litografický ústav založený a řízený Aloisem Senefelderem.
V poslední době jsme svědky velmi intenzivního využívání map z jednotlivých řad stabilního katastru, které vzbuzuje obavu o jejich zachování pro další generace. Nástup digitální techniky okamžitě nastolil otázku, jak co nejdříve tyto unikátní mapy digitalizovat. Spektrum uživatelů je totiž velmi pestré stejně jako možnosti jejich využití. Mapy nejčastěji využívají historické obory — archeologové, historici architektury i stavitelství, a to v celé šíři výzkumu od studia sídelních celků po výzkum jednotlivých objektů. Mapy stabilního katastru jsou nezbytnou součástí všech regionálních historických monografií. Novější skupinu představují badatelé veškerých výzkumů vývoje krajiny. Ani tento výčet není úplný. Bez nadsázky lze konstatovat, že v českých archivech stěží budeme hledat významnější materiál s širším využitím.
Souběžně se dvěma velkými připravovanými projekty na digitalizaci dvou nejcennějších řad — indikačních skic v Národním archivu a tzv. císařských otisků v Ústředním archivu geodézie a katastru — vznikla zmíněná kniha digitalizovaných nejstarších pražských katastrů.
Ač byly části katastrálních map v minulosti poměrně často publikovány, dílo podobného rozsahu doposud neexistovalo a pravděpodobně ani v budoucnu nevznikne. Autoři přistoupili k úkolu v maximálním možném rozsahu. Kapitola "Stabilní katastr a jeho předchůdci" zdařile sumarizuje rozdíly mezi jednotlivými čtyřmi českými katastry. Následné kapitoly o indikačních skicách, měřítku a legendě se zabývají nejspecifičtějšími rysy této řady katastrálních map. Následující kapitoly o rozrůstání Prahy a vývoji správního členění jsou pak vhodným doplňkem pro širší čtenářskou obec. Autoři s využitím znalostí z dosavadní publikační činnosti velkoryse zpracovali rejstřík, který je i obsažným heslářem. Toto pojetí samozřejmě nese zvýšení rizika drobných nepřesností, které dlouhodobě procházejí ze starší do nové literatury a které bude vždy obtížné uvést na správnou míru. Perfektní je i orientace po kladech listů na předsádkách.
Zcela překvapující je však technická stránka celého díla. Autoři nevycházeli ze skenovaných katastrů, nýbrž z obrazů nasnímaných digitálním fotoaparátem. V důsledku toho se autorům musela technická stránka práce násobit. Samotné indikační skici nejsou přesné, "sesazení" dvou katastrálních obcí (natož celé dnešní Prahy) je na rozdíl od pozdějších map značně obtížné, ba nemožné. Výsledek představený v knize je vynikající, na výborné úrovni je i barevné podání.
Nyní máme k dispozici Prahu. Doufám, že zanedlouho budou k dispozici — samozřejmě v levnější digitální podobě — veškeré indikační skici. Nelze však zapomenout i na další dvě řady, které doplňují historické poznání — císařské otisky (částečně zde využité), které se vesměs dochovaly v panensky čistém stavu, a trochu opomíjené originální mapy stabilního katastru (tzv. libočanské), tj. dvě řady, které doplňují historické poznání. Hlavní nevýhodou indikačních skic je totiž fakt, že díky dodatečným reambulacím je pouze z originálu patrný stav k roku pořízení mapy a některé pozdější úpravy. S odstupem generace (až budou digitalizovány jak indikační skici, tak i celý císařský otisk) bude nutné se zamyslet i nad digitalizací třetí "libočanské" řady.
Ve výsledku je kniha manželů Laštovkových bezesporu velmi záslužným počinem. V prvé řadě částečně ochrání před běžnou degradací velmi často používané mapy pražského okolí. V druhé řadě naopak nejširší veřejnosti poskytne velmi rychlou představu o přesné podobě konkrétních míst v době před takřka sto sedmdesáti lety. Nezbývá nic jiného než autorům poděkovat.
Scriptorium — Archiv hlavního města Prahy, Praha 2005, 480 s., 1050 Kč