Značná část spisovatelů, kteří u nás v posledních poválečných desetiletích něco znamenali, byli členy komunistické strany. Vy nikoli. Proč vy ne?
Považuji se za socialistu. Ba domnívám se dokonce, že jsem si leccos vzal i z marxismu. Nicméně s ideologií komunistického hnutí jsem se nikdy neztotožnil, nikdy jsem tedy nebyl komunistou – a proto jsem přirozeně nebyl ani v KSČ. (...)
Jak se vůbec utvářel váš vztah k té oblasti lidského života, jíž se říká politika? Jaké tradice na vás nejvíc působily?
Vyrůstal jsem v ovzduší masarykovského humanismu. Knihy toho druhu bylo to první, co jsem doma v knihovně nacházel a četl. A byl jsem tím zprvu asi nutně ovlivňován, i když to ovlivnění se pak proměnilo – jak tomu v takových případech bývá téměř vždy – v jakousi vzpouru proti této myšlenkové tradici, zpočátku jistě pubertálně přemrštěnou. Později jsem se uklidnil a začal si zvolna formovat vlastní pohled na svět. Pokud jde o politiku, vždy mne velice zajímala. Nikdy jsem však nechtěl být politikem. Věci veřejné a věci společenské mne dodnes velmi zajímají, dost se do nich míchám. Nejsem žádný introvertní typ, ale spíš „zoon politikon“. (...)
...