Temný les. Děj odehrává se v noci před volbami.
SBOR DUCHŮ (skuhrá hlasem hrobovým): Je pozdní večer – červenec, je červenec, je voleb čas, kortešů zve ku volbám hlas, lid raduje se, že má „hec“. O volbách řeční kandidát, voličům lže své lásky žel a v obavě, by nepřišel v poslední chvíli o mandát, dí každému, kdo kráčí kol: „Občane, vol mne... vol mne... vol...“
LOUPEŽNÍK (přichází zleva): Do lesa na noc musím jíti – hrom do tohohle živobytí!
ZELENÝ DUCH (přistoupí k němu od ostatních nepozorován): Příteli, nazdar! Jak se daří? My kamarádi přec jsme staří. Zmizel jsi jako do vody. Co žena? Děti? Obchody? Hm, bída, nouze; víme sami. Však nezoufej: Je před volbami, a chceš-li pomoci si vráz, odevzdej naší straně hlas. Stran u nás je sic velmi mnoho, však, příteli můj, nedbej toho, nedbej, co mluví socani, hlasuj pro stranu agrární, jež bystrostí své politiky je takřka sloupem republiky. A nežli mine rok a den, bohatě budeš odměněn, neb velkostatky když se dělí, jakž bychom na tě zapomněli? Než vystřídá se rok a den, statek ti bude přidělen. Nu, brachu, my se shodnem spolu – zde vezmi láhev alkoholu...
LOUPEŽNÍK: Rád, rád bych... za tu láhev dík... však já jsem lump a loupežník...
ZELENÝ DUCH: Hahaha! Brachu, ty jsi naivní! Jen vstup do strany, roli hraj v ní, ať lump jsi, keťas – bez těch, ach, by stranu brzy stihl krach... Však nespleť si při skrutinu svou kandidátní listinu! (Odchází k ostatním.)
BÍLÝ DUCH (nepozorovaně přistoupí k loupežníku): Oh, kolego, kde bereš se tu? Ta náhoda! Chceš cigaretu? Jen víc si vezmi, kolik chceš, je o ně nouze – vím to též, vždyť co do příjmů vrstvy střední dnes patří místo na poslední, dělník má všeho, co jen chce, však my – my inteligence? Člověka schvátil světobol by. Než jedna spása kyne: Volby! Je dáno tobě na vůli vzít kandidátní ceduli a jí do domu svého vnésti jediným rázem blaho, štěstí, když totiž budeš volit v ní demokracii národní, neb věz, že pouze tato strana tvých zájmů dbát je povolána, jen ta tě zprostí od bídy, jsouc povznesena nad třídy, jen ona spasí republiku od krvelačných bolševiků, jen ona ví, co možno je dosáhnout cestou vývoje, jen ona pravý ráj dá světu – nu, zkrátka... tu máš cigaretu.
LOUPEŽNÍK: Rád, rád bych... za kuřivo dík... však já jsem lump a loupežník...
BÍLÝ DUCH: Co na tom? Nám jsou všichni vhodní, naopak: My jsme všenárodní a v národě je počtem hlav snad nejsilnější lumpů stav. Jen neboj se a při skrutinu dej dobrý pozor na listinu! (Odejde k ostatním.)
ČERNÝ DUCH (přistoupí nepozorovaně k loupežníkovi): Jak svědčí všechny příznaky, ještě se dějí zázraky: Jak dospěl jsi sem k tomu místu, můj milovaný bratře v Kristu? Ah, ovšem: Nouze o byty – a ty jsi celý ubitý. Jak strašná života jsi tího! Nechceš snad kousek telecího? Jen ber si, nic se nepýře: To posílí tě ve víře, a té je třeba v době voleb; nám, bratře, jde tu takřka o leb, vítězství pekla nastává, nespasí-li nás Morava. Tys, hochu, pokud vím, byl vždycky horlivý křesťan katolický – jistě i teď přes teror mas nám, doufám, odevzdáš svůj hlas, neb ze směsi stran přemnoha my jediní jsme od Boha, přes nevěreckou dnešní éru hájiti chceme zájmy kléru, kterýžto zápas přesvatý nám vybojuje Bůh a Ty, moc ďáblova se bídně zhroutí – mohu se tedy spolehnouti?
LOUPEŽNÍK: Rád, rád bych... za telecí dík... však já jsem lump a loupežník... ČERNÝ DUCH: Jdi, jdi, to ani slyšet nechci! Jsme všichni lidé hříšní, křehcí, však dáš-li straně hlas svůj jen, je všaký hřích ti odpuštěn. (Odejde k ostatním.)
ČERVENOBÍLÝ DUCH (přistoupí nepozorovaně k loupežníku): Aj, bratře, nazdar! Jak se vede? Hm, s námi všemi je to bledé, hlad, bída všude, zajisté: Proto jsme socialisté, námezdní nahradit chcem práci obecnou socializací všech průmyslových oborů (ne ovšem cestou teroru, tou bychom nikam nedospěli) a vlastní zájem tvůj ti velí, bys podpořil v té snaze nás a při volbách nám dal svůj hlas. – Než, aby úspěch tvůj byl čerstev: Máme tu hojnost ministerstev, v jichž pravomoci okruhu by bylo vzít tě za sluhu... Tím zmizí všechna tvoje chmura: Ó bratře, to je sinekura! Takový sluha, to je pán! Vším komfortem je obsypán a zmůže víc, když čas to žádá, než celá ministerská rada... Své štěstí tedy nepropas, odevzdej straně naší hlas, na listinu však pozor si dej a nikomu to nepovídej!
LOUPEŽNÍK: Rád, bratře, rád bych jistě... dík... Však já jsem lump a loupežník...
ČERVENOBÍLÝ DUCH: Nu, dosti, bratře, o tom dosti: Vždyť to je vina společnosti a správně teorie dí: „Zločince dělá prostředí.“ (Odejde k ostatním.)
RUDÝ DUCH (přistoupí nepozorovaně k loupežníku): Zdráv, soudruhu buď, proletáři! Co nového je? Jak se daří? Zle jistě, jako jiným stům, dík našim kapitalistům; vždyť vidím, jak máš líce zhublé. (Nu vezmi zatím tyto ruble.) Říš rakouská přec byla jiná, tím vším je republika vinna, neb vláda její stranická je zřejmě buržoastická. Však, soudruhu, věř, bude lépe: Na brány nová doba klepe, co nejdřív proletariát si zřídí republiku rad, vlády se zmocní soudruh Muna a za pomoci Bély Kuhna řád, jaký zříme na Rusi, přenésti k nám se pokusí: To bude ráj, jenž všechno přeční. Však než se tohle uskuteční, než přijde naše hodina, chcem účastnit se skrutina, a při tom, soudruhu, jde o moc. My spoléháme na tvou pomoc...
LOUPEŽNÍK: Rád, rád bych... za ty ruble dík... však já jsem lump a loupežník...
RUDÝ DUCH: Do bolševických vod přec plujem – takové zrovna potřebujem! Ó, druhu, padni na mou hruď a dvojnásob nám vítán buď (Odejde k ostatním. Odbíjí půlnoc.)
SBOR DUCHŮ: Dvanáctá bije hodina – den volební se počíná. Ty, občane, se obav zhosť a konat jdi svou povinnost!
LOUPEŽNÍK: Bytosti mocné, posečkejte a domluvit mi přec dejte: Za všechny vaše dary dík; však já jsem lump a loupežník, jenž seděl čtyřicetkrát v mále pro zločiny své v kriminále; a takovému chámovi, jak zákonem se stanoví – což všechny kombinace ruší – volební právo nepřísluší...
DUCHOVÉ (vrhnou se naň): Ha! Lotře! Sketo!! Pse!!! Pojď blíž, životem zradu zaplatíš!
(Rozsápou ho. – Nad zbytky mrtvoly hrobovým hlasem): Tak bídně zahyň kdokoli, jenž moji stranu nevolí!
(Opona.)
Jiří HAUSSMANN (1898–1923), spisovatel, satirik, absolvent práv, předčasně zemřel na tuberkulózu. Jednoaktovku Sketa vydal v květnu 1919 v časopisu Šibeničky. Zatím poslední ze studií o Haussmannovi vydal Pavel Pešta: Satirik převratu Jiří Haussmann (Brno 1999)