Před nedávnou dobou jsme s kolegyní Hanou Slavíčkovou přišli na stopu zajímavého objevu, který se týkal renesanční freskové výzdoby středověkého jádra děčínského zámku. Výsledky společného bádání jsme zveřejnili v podrobné studii Renesanční portrétní galerie rytířů z Bünau na hradě v Děčíně (Sborník Národního muzea v Praze, řada A — historie, sv. LIX / 2005, č. 3—4). Málokdy se poštěstí, aby se vydání ryze odborné práce ve vědeckém periodiku setkalo s takovým ohlasem u veřejnosti. K popularizaci výsledků přispěla především prezentace čerstvého sborníku, spojená s tiskovou konferencí a přednáškou pro značný počet českých i německých posluchačů na zámku v Děčíně 9. února 2006. Naše studie, týkající se starobylého a mocného saského rodu pánů z Bünau, jenž vládl Děčínu v 16. a na počátku 17. století, vyšla shodou příznivých okolností právě v době, kdy se rozbíhal česko-německý projekt Páni z Bünau v Sasku a v Čechách. S podporou Evropské unie na něm spolupracují občanské sdružení Iniciativa pro děčínský zámek a správa saského zámku Weesenstein. Přímým podnětem k tomuto projektu, jehož smyslem je posílení znalostí o společné historii a vzájemná turistická propagace obou sousedících regionů, se stalo letošní 600. výročí udělení saského Weesensteinu v léno Bünauským v roce 1406. Akci budou doprovázet výstavy o rodu Bünauských v děčínském a ve weesensteinském zámku a celý projekt vyvrcholí mezinárodní konferencí na Weesensteinu ve dnech 26. až 28. října 2006.
V roce 1999 objevila Hana Slavíčková v děčínské pobočce Státního oblastního archivu v Litoměřicích popis fresek, které kdysi zdobily hrad v Děčíně a na něž se již dávno zapomnělo. Tento cenný pramen, který téhož roku publikovala, mi následně umožnil identifikovat záhadný soubor kvašových maleb, který byl v roce 1884 darován (bez bližších údajů) do sbírek Národního muzea. Je to 15 dvoulistů ručního papíru, na nichž je vyobrazeno celkem 29 postav mužů a žen v renesančních oděvech. Dosud byl soubor evidován jako kopie vzniklé asi v 19. století, zachycující neznámé renesanční předlohy. Po porovnání publikovaného soupisu s obrázky z NM bylo zřejmé, že kopie zachycují stejnou památku jako objevený soupis. Oba prameny dokumentují fresky, kterými dali rytíři z Bünau v 16. století vyzdobit stěny Rytířského sálu děčínského hradu.
Sál se nám podařilo kombinací pramenů, starší literatury a historických vyobrazení poměrně přesně lokalizovat. Jeho dosti velký, protáhlý prostor se nacházel v nejvyšším patře jižního křídla hradu. Bohužel právě o toto podstřešní patro byl hrad roku 1789 během klasicistní přestavby zámku snížen. Je tedy vyloučeno, že by se z původních fresek něco dochovalo. Jak jsme zjistili, dal malířské reprodukce této výzdoby a její popis před demolicí Rytířského sálu pořídit už v roce 1775 tehdejší majitel panství Jan Josef hrabě Thun. Obrázky snad měly sloužit jako podklady pro zamýšlené větší olejomalby, které by v nově přebudovaném reprezentativním sídle připomínaly starou historii sídla. K namalování velkých obrazů už však nedošlo. Dospěli jsme k závěru, že oba prameny dokumentující někdejší fresky, tedy obrazový i písemný, vznikly sice nezávisle na sobě, ale téměř současně. Kvašové kopie byly pořízeny zřejmě jako první, někdy na počátku roku 1775, a vzápětí byl pořízen i popis fresek. Za autora kvašových obrázků považujeme pražského freskaře Jan Hoff manna, kterého v té době hrabě Thun na Děčíně zaměstnával.
Kombinací obrazového a písemného pramene si můžeme učinit o původní podobě fresek poměrně dobrou představu. Svědectví kvašových obrázků nám dovolilo to, co neumožňoval pouhý písemný seznam: po analýze výtvarného pojetí a zejména módních prvků zobrazených oděvů jsme mohli rozdělit kopírované fresky na dvě skupiny, vzniklé s odstupem asi třiceti let. Starší, v mnoha ohledech cennější sérii fresek dal namalovat roku 1539 Rudolf z Bünau, jenž koupil děčínské panství v roce 1534. Zobrazovala celkem 23 stojících postav v životní velikosti. Představovaly kromě saského vévody Jiřího Vousatého v roli patrona rodu především zadavatele fresek Rudolfa z Bünau, tři pokolení jeho předků a dále jeho manželku a společné děti, syny a dcery, provdané i svobodné. Tato galerie měla připomínat založení české odnože saského rodu Bünauských, oslavovat její příslušníky a jejich katolickou víru. Mladší fresky představovaly alegorické postavy s nábožensko-moralistním poselstvím a vznikly až někdy kolem roku 1570, tedy v době, kdy i česká odnož Bünauských už vyznávala luterskou víru.
Podle charakteristického typu ženských postav, podle portrétu saského vévody Jiřího Vousatého a na základě nejnovějšího uměleckohistorického bádání jsme si dovolili připsat autorství starší, genealogické části fresek dílně samotného Lucase Cranacha st. (1472—1553). Mladší fresky neměly již tak vyhraněný charakter, proto zůstaly zatím autorsky neurčeny. Z uměleckého hlediska představovala bünauská rodová galerie významný počin v rané fázi vývoje portrétního umění v Čechách. Cranachova škola tu uplatnila celofigurální typ portrétu, který se do té doby v Čechách vyskytoval pouze sporadicky. Jedinou srovnatelnou obdobou byl tehdy cyklus vyobrazení 47 českých knížat a králů na Pražském hradě z dvacátých let 16. století, který měl ovšem jiné ideové zaměření a lišil se i výtvarným pojetím. Došli jsme k závěru, že obrazová výzdoba slavnostního sálu děčínského hradu představovala první monumentální a skutečně reprezentativní šlechtickou galerii rodinných portrétů na území Čech.