V roce 2005 vydalo olomoucké nakladatelství Refugium paměti jedné z nejznámějších osobností ruské filosofie první poloviny minulého století Nikolaje Alexandroviče Berďajeva. Nejedná se o první český překlad knihy tohoto myslitele, od roku 1990 se na knižních pultech objevilo více než deset titulů.
Nikolaj Berďajev (1874—1948) představoval typického příslušníka ruské aristokracie své doby. Jeho matka byla napůl Francouzka a Berďajevova výchova probíhala z velké části ve francouzském duchu. On sám od mládí tíhl ke studiu humanitních oborů. Berďajevův složitý duchovní vývoj dokumentuje opakované studium na univerzitě, dočasný příklon k tehdy módnímu marxismu, aktivity revolucionáře a následné několikaleté vyhnanství ve Vologdě. Na počátku 20. století se přiklonil k náboženské tematice, začal se věnovat spiritualitě křesťanství (západního i východního). Autorovo filosofické zaměření se projevilo například v účasti na přípravě sborníku příspěvků předních idealistických ruských filosofů Problemy idealisma (1902). Posléze se zařadil rovněž do redakčního kolektivu sborníku Věchi (1909, česky 2003). Úkolem obou knih bylo poukázat na nebezpečí radikálních myšlenkových pozitivistických proudů a na jejich negativní vliv na další vývoj Ruska. Po roce 1917 Berďajev zůstal v Rusku a s rostoucími obtížemi i nadále vyvíjel přednáškovou činnost a organizoval různé filosofické kroužky a skupiny. Nakonec však byl roku 1922 z Ruska vypovězen a na tzv. lodi filosofů spolu s celou skupinou ruských myslitelů převezen do Německa. Od roku 1922 až do své smrti žil Berďajev v emigraci, nejprve krátce v Německu, poté ve Francii. Pro studium tzv. první vlny ruské emigrace jsou jeho vzpomínky nesmírně přínosné.
Recenzovaná kniha ale není ani tak osobními vzpomínkami, jako spíše Berďajevovým průvodcem po vlastním filosofickém díle. Nelze ji číst jako klasickou autobiografii. Autor sice udržuje chronologický postup v běhu svého života, časové ukotvení mu však slouží spíše jen k navození dobové atmosféry. Po krátkém zasazení do reálií a obecného kontextu velmi obratně a plynule přechází k vlastním myšlenkám a otázkám, jimž se v té které době věnoval. Postupně čtenáře seznamuje prakticky se všemi prvky své filosofické práce. Stručněji a pro laika přehledněji než v jednotlivých knižních studiích formuluje základní filosofické problémy a nastiňuje rovněž závěry svých úvah.
Celou knihou se prolínají dvě základní témata: láska ke svobodě a láska k Rusku. Bojem za svobodnou existenci, tvůrčí a myšlenkovou nezávislost si způsoboval v průběhu celého života mnoho osobních nesnází a pracovních problémů, přesto však nikdy necítil potřebu slevit ze svých požadavků. Ba ani neviděl možnost, jak případného ústupku dosáhnout. Z těchto důvodů podroboval permanentní kritice — sám aktivně věřící — například praktiky pravoslavné církve. Přísně posuzoval rovněž neúctu k individuální svobodě v západoevropských státech, ačkoliv současně uznával, že jedině zde mohl v průběhu svého života svobodně pracovat a bez omezení publikovat.
Ve vztahu k Rusku opakovaně zdůrazňuje své ruské kořeny a význam ruské myšlenkové a duchovní tradice pro vlastní uvažování. Přesto však připomíná své pohrdání vyhroceným ruským nacionalismem a imperialismem, popírajícím často svobodu celých národů. Ačkoliv byl sám velmi socialisticky zaměřený a v mnohém souhlasil s bolševickými idejemi, razantně v textu vystupuje proti bolševiky uskutečněnému odtržení ruského národa od kulturních a duchovních tradic. V poznámkách z posledních let života zatrpkle poukazuje na skutečnost, že v Sovětském svazu oné doby existuje doslova kult Puškina a Tolstého. Mnoho dalších autorů (včetně jeho samého) je ovšem tabuizováno a jejich existence je důsledně popírána. Velkou bolest Berďajevovi způsobuje poznání, že zatímco jeho knihy byly na Západě překládány do desítek jazyků, v domovském Rusku zůstával prakticky neznámý.
Berďajevův Vlastní životopis je knihou, která nás zasvěceně seznamuje s řadou duchovních proudů ruského, ale i evropského myšlení konce 19. a první poloviny 20. století. Pokud je nám navíc průvodcem člověk Berďajevova formátu, představuje četba knihy skutečné obohacení. Jediný rušivý moment knihy představuje nepříliš precizní překlad Markéty Válkové s nedostatky jazykovými, stylistickými, ale rovněž faktografickými. Práce tohoto charakteru by si zasloužila pečlivější redakční přípravu. Dalším negativem je absence jmenného, případně též věcného rejstříku, které by usnadnily práci s textem.
Přeložila Markéta Válková, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2005, 439 s., 395 Kč