Je to už zažité klišé, že píšeme-li o osobě, jíž nepředvídatelný osud dal příležitost k velké dějinné roli a s níž si tak docela nevíme rady, jednoduše řekneme, že jde o "velmi kontroverzní", "rozporuplnou", případně "nejkomplikovanější" postavu. To je i případ obsáhlého Chruščovova životopisu z pera Williama Taubmana, představitele většinové vlny americké historiografie zabývající se dějinami moderního Ruska. Historiografie, která nepostrádala dobrou vůli ani osvícený zájem a posuzovala sovětské dějiny výlučně z hlediska zájmů americké politiky, se snahou vyhnout se konfliktu, a tím i možnému jadernému holokaustu. Možná, že autora ke smířlivému postoji vedly nakonec spíše kontakty s početnou Chruščovovou rodinou i s jeho blízkými příbuznými — v závěrečném poděkování jich jmenuje sedm. Svou roli sehrálo jistě i propojení s četnými americkými institucemi, v nichž doslova vzkvétalo skupinové myšlení tzv. revizionistů, charakteristické nepochopením sovětských motivů i záměrů — autor vypočítává až neuvěřitelnou řadu grantů a stipendií, které jeho studium podpořily.
Na druhé straně je nutné říci, že autor odevzdal velmi dobrou práci. Je evidentně pracná, po literární stránce výjimečná a doložená bohatým poznámkovým aparátem, který vypovídá o mimořádné znalosti pramenů i literatury týkající se především samotného Chruščova. Je sympatické, že autor nebazíruje na obvyklých tvrzeních o jedinečnosti dokumentů z nově otevřených archivů, a uznává tak ne vždy ceněnou skutečnost, že právě sovětské archivy jsou nedostatečné pro rekonstrukci uceleného obrazu událostí. Ví dobře, že i vzpomínky jsou subjektivní i plné emocí a četné archiválie doslova nespolehlivé. Proto se upřímně snaží o jedině možnou cestu v oblasti moderních ruských dějin, o seriózní vědeckou detektivní práci, kterou lze opřít jen o schopnost vlastní logické analýzy.
Jedna věc je ale na pováženou. Autor vůbec nezvažuje tu okolnost, že v čele jedné ze supervelmocí po dlouhou dobu jedenácti let stál zcela nepřipravený a neodpovědný člověk. Politik, který podle svého doznání — jež autor raději zpochybňuje — absolvoval pouze dva (zimní) ročníky základní školy, potýkal se se základní gramatikou vlastního jazyka (takže se do konce života vyhýbal vlastním písemným projevům včetně poznámek), ale chtěl vládnout své zemi i světu a prosazoval se. Chruščov byl nevypočitatelný, nevzdělaný, bezkoncepční, neuvěřitelně vulgární a často hrál vabank, aniž si uvědomoval důsledky svého počínání. Bez mrknutí oka přivedl svět na pokraj jaderné katastrofy svou neodpovědnou karibskou politikou jen proto, že považoval mladého amerického prezidenta Kennedyho za nezkušeného začátečníka. Za svůj velký vzor považoval Stalina, i když cítil, že se mu nevyrovná. Jako on se dopouštěl celé série nezákonností a zločinů (autor je často banalizuje nebo omlouvá Chruščovovou podřízeností), staral se o svou budoucnost (nechal zničit všechny nežádoucí archiválie týkající se jeho osoby, i to autor zpochybňuje a nevěří svědectví Volkogonova v tomto smyslu), nedokázal ovšem jako Stalin osobně kontrolovat pokud možno všechno, co se o něm píše. Ve své klikaté a bezkoncepční politice ovšem otevřel i přístupy, které byly bez jeho aktivního přispění pochopeny jako humanizace či liberalizace komunistického systému. Autor to vysvětluje tak, že si údajně zachoval lidskost. Ale specialistou na zemědělství se stal proto, aby odstranil Malenkova jako konkurenta, do zahraniční politiky vstoupil (pokusem o smír s Titovou Jugoslávií), aby "zničil" Molotova, a k politice destalinizace ho přiměl zápas s Berijou. Chruščov coby první reformátor komunistického systému je tedy diskutabilní, byť běžné hodnocení. Přehlédnout nelze ani to, že pro mnohé reformní komunisty byl východiskem či pomocí k osvětlení nebo omluvě vlastního svědomí.
Recenze je jistě od toho, aby se zamýšlela nad možnými odlišnými přístupy k uvedené látce. V případě Taubmanovy knihy, v níž je výslovně zdůrazněno zaměření na výklad jeho osobnosti, a nikoliv doby, je třeba uvést, že klady spíše převažují nad možnými výhradami. Již to, že tak rozsáhlé dílo je možné přečíst jako celek se zájmem i nerušenou pozorností, svědčí o tom, že je napsáno obratně, se znalostí věci i s plným osobním zaujetím. Žádné další dílo popisující onu kritickou dobu přelomu padesátých a šedesátých let minulého století se nebude moci bez jeho znalosti obejít a každý autor jistě s uznáním použije autorem shromážděné prameny i svědectví. Nakladatelství BB/art pochvalme za brzké a po odborné stránce kvalifi kované české vydání.
Přeložil Milan Dvořák, Nakladatelství Jiří Buchal — BB/art, Praha 2005, 846 s., 690 Kč