Kniha Jiřího Hájíčka Selský baroko (Host, Brno 2005, 176 s.) neobsahuje pojednání o napodobeninách stylového tvarosloví na fasádách jihočeských gruntů. Název knihy je případnou metaforou pozoruhodného obsahu románu. Jeho děj je situován do jihočeského vesnického prostředí a také do badatelny třeboňského archivu. Vypravěč převzal roli detektiva, genealoga a historika, slídícího po stopách, svědcích a po paměti jedné z tragických událostí nejhoršího období v dějinách venkova, násilné kolektivizace sedláků v padesátých letech.
Nechci prozrazovat zápletku a převyprávět děj, ale chtěl bych upozornit na spisovatelovu úpornou a poctivou snahu dobrat se "pravdy" o tragických událostech, jejichž oběti i svědkové dosud žijí. Bravurně konstruovaným a svěže napsaným detektivním příběhem a oscilací mezi časem události a dneškem směřuje k překvapivému závěru. Neproměňuje se pak v soudce, moralizátora ani ve zvěstovatele Pravdy. Prokazuje zázračnou moc románové, o skutečnost opřené imaginace, která je schopna představovat reálnou událost z pohledu různých protikladných osudů a zájmů i z pozice různých časových rovin a historických situací.
Nejhůře z jeho svědků — zdrojů — dopadly "nepopiratelné" archivní písemné doklady, pokládané historiografickými amatéry, soudy a politiky (pokud vyhovují jejich momentálním zájmům) za pravdu pravdoucí. "Jsem alergický na slovo pravda, za ty roky, co se hrabu v archivech", konstatuje vypravěč. A v rozhovoru o své knize autor pravil: "Já jsem mluvil se starými lidmi a četl si v archivech a myslel jsem si, že lidská paměť je děravá a naopak archivy obsahují tu 'pravdu'. Ve skutečnosti jsou děravé archivy i paměť a o pravdu musí člověk zápasit sám v sobě, o svůj názor, za kterým si může stát, se kterým může obstát navenek i před svým svědomím." (Právo, 28. 12. 2005)
Moderní historik mu musí dát "za pravdu". Ani historik, ani spisovatel — a nejméně už politik či soudce — se již nemohou vydávat za zvěstovatele Pravdy. Ani té, na kterou mají písemné "doklady". Tuto někdejší vznešenou roli historiků a spisovatelů popírá román od svých moderních počátků. Moderní historiogra- fi e je ve stejné situaci. Hájíčkovo "Selské baroko" je poutavé čtení, které má co říci k diskusím o nedávné minulosti a o žhavém problému historické paměti.