Nadcházející 800. výročí sjednocení mongolských kmenů pod vládou Temüdžina, jenž vkročil do dějin pod jménem Čingischán, připomněli němečtí orientalisté představením nejnovějších poznatků o mongolském impériu. Výstava proběhla od konce října 2005 do konce ledna 2006 v mnichovském Státním etnologickém muzeu. Zpřístupnila návštěvníkům více než 500 exponátů dokumentujících vznik, vývoj a odkaz mongolské veleříše.
Zásah mongolské expanze do světových dějin, tradičně prezentovaný jako vpád divokých hord z východu, se dočkal objektivního zobrazení. Tvůrci výstavy nezastírali brutalitu první fáze mongolského záboru, věnovali však také pozornost prostoupení kultur, jazyků a duchovních orientací jednotlivých držav veleříše.
Výstava začala připomenutím bohatých hrobů na lokalitě Noyon-ulla (též Noin-ulla). Tyto památky, pocházející ze 4. století př. n. l.—2. století n. l. a připisované dnes vládcům dynastie označované čínskými prameny jako Hsiung-nu (patrně předchůdci Hunů), obsahují unikátní umělecké výrobky, mj. i textilie a lakové interiérové doplňky, nejspíše čínského původu. Dějiny druhého turkického chanátu (asi 680—744), jehož ústředí se na území Mongolska nacházelo, tu připomínají památky z hrobek jeho vládců Kültegina (o jejíž archeologické poznání se tolik zasloužil Lumír Jisl) a Bilge-kagana. Zvláštní pozornost si zaslouží ukázky bohatého archeologického mobiliáře, získaného německo-mongolskou expedicí zkoumající první hlavní město mongolské veleříše Charchorin (Karákóram).
Vlastní mongolskou expanzi připoměl dosti skrovný první oddíl výstavy; průběh mongolských záborů přirozeně nelze v pramenech dobře zachytit. Návštěvníka znalého středoevropských dějin překvapí, že vůbec první zmínku o mongolských výbojích (1222) obsahuje Dialogus miraculorum cisterciáckého mnicha Caesaria z Heisterbachu. Tvůrci výstavy poté provedli návštěvníka třemi hlavními údělnými královstvími mongolské veleříše, označovanými mongolským termínem "ulus". Jsou jimi ústřední úděl, táhnoucí se celou střední Asií až do Povolží a obsahující též stát, který jsme si uvykli nazývat Zlatá horda (recte kipčacký chanát), dále Írán pod nadvládou panovníků mongolského původu zvaných obecně Ilchánové a konečně Čína, kde se mongolští vládci označují jako dynastie Yüan (1279—1368). Zvláště překvapí vysoká úroveň uměleckého řemesla Zlaté hordy 13.—14. století: glazovaná keramika prozrazuje ovlivnění špičkovým uměním syrských a íránských mistrů, výrobky zlatnické nesou pečeť tvorby umělců čínských. V oddílu věnovaném íránským Ilchánům zhlédne návštěvník unikátní soubor soudobých iluminovaných rukopisů ilustrujících proslulý Svod historií (Džámi at-Tavárích), světové dějiny, které napsal na pokyn ilchánského vládce jménem Öljeitü (1302—1314) jeho vezír a dvorní historik Rašíd ad-Dín Fadlulláh. Zájemce o evropské dějiny zaujme korespondence ilchánských vládců s římskými papeži i s panovníky křesťanské Evropy, jmenovitě s francouzským králem Filipem IV. Sličným. Čínský zásah ilustruje výstava prostřednictvím správních dokumentů a rovněž uměleckými díly čínské krajinomalby.
Chronologický závěr výstavy tvoří ukázky mongolské duchovní a literární tvorby pomongolského období a zejména dějiny Mongolska až do doby současné. I zde si středoevropský návštěvník bolestně uvědomí, za cenu jak neslýchaných běd a utrpení vtrhla do Mongolska s bolševickým záborem průmyslová civilizace 20. století a jakého úsilí bude zapotřebí k obnově tradiční mongolské kultury.
Pořadatelé výstavy shrnuli její vědecký přínos v pěkně vypraveném katalogu (Dschingis Khan und seine Erben: Das Weltreich der Mongolen, München, Hirmer-Verlag GmbH 2005, 28 eur).