Celý vývoj Prahy byl vlastně podivuhodný. Už od začátku. Pod hradištěm, které možná ani hradištěm nebylo a které se poté nazývalo Hradem, ležel strmý svah, navíc ohrožovaný sesuvy půdy.
Většina ekonomicky činného obyvatelstva se proto začala soustřeďovat na protějším plochém břehu. Naši předkové se přitom obvykle snažili podobným místům ohrožovaným velkou vodou vyhýbat a sídliště u řek si budovali zásadně na vyvýšeninách (například Hradec Králové, Mělník, Roudnice nad Labem či Litoměřice). Císař Karel IV. pak při rozšiřování města z nepříliš jasných – snad astrologických – důvodů opominul přímo ideální Letenskou pláň a založil Nové Město, kombinující povodněmi sužované ploché poříčí na severu s poměrně prudkými svahy na jihu. Ty pak až téměř do konce 19. století zůstaly bez kompaktní městské zástavby.
...