Před nedávnem se v České televizi objevila reportáž o problémech kolem návrhu plzeňského pomníku generála Pattona. Jde o návrh, který je již delší dobu hotový, a oblastního umělce, jenž se jej snaží prodat městu. V okamžiku blížícího se výročí osvobození Plzně americkou armádou náhle vyšlo najevo, že autor pomníku, veřejnosti málo známý plzeňský sochař Jaroslav Bocker, byl agentem StB pod krycím jménem Robert. Město tudíž stojí hned před několika problémy: má málo času, dobrých umělců a vlastně i soch amerického generála. Všechny tyto skutečnosti nakonec nahrávají sochaři, za něhož se postavil plzeňský Military Car Club, jenž se na přípravě oslav výraznou měrou podílí.
Média věnovala dostatek prostoru rozporům kolem morálního profilu autora, méně však již poměrně podstatné okolnosti, totiž umělecké hodnotě této skulptury. Socha generála Pattona vychází z nejlepších tradic socialistického realismu, zobrazujícího postavy se zarputilým bojovným výrazem ve tváři a muže i ženy s mohutnými upracovanými dlaněmi. Také Bockerovy postavy mají strnulé postoje i výraz prostý jakékoliv duševní činnosti a vyznačují se neumělou modelací v nadživotním měřítku. Oblečení, ať z jakéhokoliv materiálu, vždy splývá na těle jako teplákovina.
Ať již spor ohledně sochy generála Pattona dopadne jakkoliv, zcela zásadní je skutečnost, že v době, kdy město Plzeň začalo zvažovat postavení pomníku, mělo vyhlásit na tak významnou a prestižní zakázku veřejnou soutěž.
Dobré východisko z této šlamastiky zdá se není. Výročí osvobození Plzně se kvapem blíží, na zhotovení nové sochy není čas ani peníze. Pokud k plánovanému odhalení sochy nakonec nedojde, bude to ostuda téměř mezinárodní. Pokud město dílo Jaroslava Bockera v květnu slavnostně odhalí, bude to ostuda rovněž.
(keb)