Svou první a v mnohém směru objevnou monografii věnoval mladý olomoucký historik Jan Stejskal českou historiografií opomíjené postavě mnicha Jana Jeronýma (asi 1370—1440). Zatímco Jaroslav Bidlo jej před více než sto lety představil především jako kritika husitství, Stejskal nyní uvádí jeho životní příběh do širších souvislostí. Práce je založena na jazykově i interpretačně náročném studiu rukopisů italské provenience s přihlédnutím k dalším pramenům (kázání, traktáty, zpovědní příručky). Jejich vzájemná konfrontace spolu s využitím bohaté domácí a zahraniční literatury autorovi umožnila zaplnit torzovitá svědectví pramenů přesvědčivými hypotézami, a vytvořit tak plastický a vnitřně sevřený obraz událostí první poloviny 15. století. Postava hlavního hrdiny tvoří důležitý spojovací článek mezi jednotlivými oblastmi pozdně středověké Evropy. Nespokojenost se stavem církve podněcovala v tak konfl iktním typu, jakým Jan Jeroným bezesporu byl, touhu po neustálém hledání nových cest, jež mu dlouho nedovolovala zakotvit na jednom místě. Z viklefi smem ovlivněné Prahy vedly jeho kroky nejprve na královský dvůr v Krakově. Zklamání v úřadu opata premonstrátského kláštera v Polsku, který zastával krátce po návratu ze své misijní cesty na Litvu, jej znovu nutilo změnit působiště. Odešel do eremu (klášterní poustevny) v italské Camaldoli. Vedle mravokárných kázání se tam systematicky věnoval organizační práci, jež mu záhy umožnila ujmout se důležitých funkcí v řádu. Jako řádový vizitátor získal velké zkušenosti se skutečným stavem řeholního života, jeho ambice stát se řádovým generálem však zůstaly nenaplněny. Do cesty se mu postavil mladý a vzdělaný humanistický reformátor Ambrogio Traversari, který v touze po „autentickém“ křesťanství pociťoval značný odpor ke scholastické teologii. V osobách papeži nakloněného humanisty Traversariho a umírněného, ve scholastice zběhlého konciliaristy Jana Jeronýma se střetly dva zcela odlišné koncepty mnišské i celocírkevní reformy. Přestože žil dlouhou dobu v Itálii, byl Jan Jeroným svými současníky vnímán především jako dobrý znalec poměrů v Polsku a na Litvě. Zvlášť zřetelně to vyšlo najevo na koncilu v Basileji, kam byl pozván jako expert pro jednání s husitskou delegací. Zatímco v úloze vyjednavače koncilu na krakovském královském dvoře se jeho diplomatické služby nesporně osvědčily, jeho názory na církevní reformu, v nichž se otevřeně hlásil k výsledkům kostnického koncilu, zůstaly bez odezvy. Nezajímaly ani Aenease Silvia Piccolominiho, který Jana Jeronýma navštívil v basilejském klášteře kartuziánů jen proto, aby zapsal jeho svědectví o životě Litevců. Stejskalovo podání překračuje hranice běžného životopisu. Nejen pro malý počet nesporných faktů z Jeronýmova života, ale zejména pro snahu vylíčit co nejvěrněji názory a motivace jednání hlavního hrdiny v kontextu dobových myšlenkových proudů. Text obohacují zdařilé exkursy z dějin mentalit, jež se věnují pohanství na Litvě, životu v kamaldolském eremu, řecké ortodoxii či ženské mystice. Škoda, že se autor spokojil jen s konstatováním obecných důvodů, jež přiměly Jana Jeronýma k odchodu z Prahy na Litvu (příklad sv. Vojtěcha), a neuvažoval také o konkrétním podnětu k tak daleké a nebezpečné výpravě. Jeden se totiž přímo nabízí: V říjnu 1392 zavítal do Prahy Jindřich z Derby, pozdější anglický král Jindřich IV., který v předešlém roce bojoval v Prusku po boku řádu německých rytířů právě proti Litevcům. Do bojů chtěl znovu zasáhnout v létě 1392, avšak místo toho se nakonec vydal z Gdaňsku do Prahy, kde strávil jedenáct dní jako host Václava IV. Uvažoval-li v té době již Jeroným o cestě na Litvu, pak si setkání s Jindřichem jistě nenechal ujít. Příležitostí k tomu měl zřejmě hned několik: na Strahově, kde v té době působil, v arcibiskupově malostranském dvoře či nejpravděpodobněji na právě konaném synodu pražské arcidiecéze. Přestože se zde pohybujeme jen v rovině neověřitelných spekulací, nelze vyloučit, že případný rozhovor s budoucím anglickým králem mohl na Jeronýma zapůsobit a posílit jeho odhodlání k cestě na sever. Užitečné orientační vodítko pro případné zájemce o další studium představuje seznam všech známých publikovaných i nepublikovaných děl Jana Jeronýma, který tvoří spolu s poznámkovým aparátem, jmenným rejstříkem a obrazovou přílohou důležitou součást knihy. Pozorný čtenář při čtení vlastního textu i příloh nalezne několik nedůsledností při citacích pramenů a literatury, drobné chyby (zmatečná dvojí datace odchodu do Polska hned v úvodu kapitoly o Praze) i překlepy, nic z toho však neubírá na dobrém dojmu z objevné práce, napsané s velkým zaujetím.
Mladá fronta, Praha 2004, 128 s., 157 Kč