V knize Kapitoly z dějin designu, která právě vyšla v českém překladu, píšete, že design byl pro dějiny umění okrajovým tématem. Proč tomu tak bylo?
Oblast designu se emancipovala z proudu takzvaného užitého umění, z toho, které renesance v kontrastu k „vysokému“ volnému umění označila za „nízké“. Užité umění se vnímalo jako „užití“, tj. sekundární aplikace forem volného umění na předměty denní potřeby. Bylo tedy jakýmsi bídnějším bratříčkem „opravdového“ umění, a pokud v knížkách o dějinách umění dostalo nějaký prostor, byly to vždy poslední kapitoly. Tato tradice se víceméně přenesla i na oblast designu, často pořád chápanou jako méněhodnotný apendix výtvarného umění.
Co vás přivedlo ke studiu dějin umění, respektive dějin designu?
Nemohu říci, že to byly od dětství vyvolené oblasti mého zájmu. V době studií na gymnáziu jsem se hodně věnoval muzicírování, takže jsem původně uvažoval o hudební vědě, ale v tom roce, kdy jsem maturoval, ji právě neotvírali. Máma malovala a učila dějiny umění na grafické průmyslovce, měli jsme doma hodně knih o výtvarném umění, a měl jsem tedy jistou představu o této oblasti. Rozhodl jsem se přihlásit na dějiny umění, ale pořád s úmyslem nějak to spojit s hudbou. Nakonec mne výtvarné umění „chytlo“ natolik, že se původní záměr se vytratil.
...