Krátce před koncem roku 2003 vydalo Nakladatelství Lidové noviny v ediční řadě Dopisy, deníky, dokumenty druhý svazek Korespondence Boženy Němcové. Postupně vychází edice chronologicky řazených dopisů, jak přijatých, tak odeslaných. První svazek korespondence obsahuje 153 listů z let 1844—1852. Po roce následoval druhý svazek s korespondencí z let 1853—1857. Již dnes je jasné, že dílo původně koncipované do tří svazků bude mít svazky nejméně čtyři. Třetí svazek bude obsahovat korespondenci z let 1857—1858, čtvrtý z let 1859—1862. Jeho součástí bude i shrnující jazyková studie. Listy Boženy Němcové se staly součástí jejího literárního odkazu na počátku 20. století, kdy se začaly vydávat a číst jako velký román v dopisech. Kolektiv editorů mohl navázat na „jednosměrné“ vydání korespondence, s nímž začali Marie Gebauerová a Zdeněk Záhoř. Důkladnějšího zpřístupnění se korespondence dočkala v 50. letech, a to v sebraných spisech (Listy I–IV) a v monumentální šestisvazkové biografi i Miloslava Novotného Život Boženy Němcové, dovedené pouze do roku 1856. Úspěšnou publikaci spisovatelčiny korespondence Lamentace / Dopisy mužům, ilustrovanou Jiřím Kolářem, připravila v roce 1995 Jaroslava Janáčková. Její erudice a zapálení přispěly ke vzniku týmu mladých badatelů, který se s úspěchem ucházel o grantovou podporu ministerstva kultury. S přípravou edice úzce souvisely studie inspirované prací v seminářích vedených J. Janáčkovou a A. Macurovou na FF UK v polovině devadesátých let. Tyto studie jsou součástí publikace Řeč dopisů, řeč v dopisech Boženy Němcové, která analyzuje a interpretuje dochovaný listář B. Němcové a je prvním ucelenějším pohledem na její epistolografi cký odkaz (recenze viz DaS 4/2002). Korespondence uveřejněná v druhém svazku pochází z doby, kdy byla spisovatelka na vrcholu své umělecké kariéry, ale zároveň musela čelit osobním konfl iktům a zklamáním. Edice je uvedena zasvěcenou předmluvou historičky Magdalény Pokorné, která zasazuje životní příběh Boženy Němcové a jejích dopisů do dějinných souvislostí. Objasňuje fungování státní správy v padesátých letech 19. století a postavení Josefa Němce v její struktuře, píše o dohledu nad korespondencí a o životě pod dohledem. Pozornost věnuje cestám spisovatelky na Slovensko, ztrátě nejstaršího syna Hynka a novým literárním přátelstvím. Korespondenci Boženy Němcové je možné číst jako bezděčnou kroniku jejího života a díla, její rodiny a celé české společnosti. Celkem 170 listů druhého svazku vypovídá o četných omezeních způsobených změněnou politickou situací, která krutě poznamenala osud celé rodiny. Lze jen litovat, že se řada z dopisů nedochovala – a to i kvůli obavám z policejního vyšetřování. Také ve druhém díle nalezneme několik výrazných celků. Z roku 1853 především korespondenci se sestrami Rottovými, mladší Žofi í a starší Johanou, provdanou za profesora Petra Mužáka. Rok 1854 a 1855 je ve znamení dopisů Josefa Němce z Uher, dobou vzniku Babičky a dalších literárních prací, zejména povídek a pohádek, okouzlení Slovenskem... V roce 1856 převažují listy se slovenskými přáteli a především se synem Karlem, který v dubnu 1856 odešel na zkušenou do Zaháně. Korespondence s ním ukazuje Boženu Němcovou jako ženu svíranou nejen zvenku státní mocí, ale také zevnitř, z rodiny. Z dochované korespondence lze poznat Němcovou jako ženu, která dokázala odolávat bídě a nepřízni, vzdorovat politickým tlakům i nevlídnosti a ostražitosti svého okolí. Jedinečným způsobem přibližuje i osobnost Josefa Němce, dosud vnímaného pouze černobíle. Ediční poznámka Roberta Adama navazuje na obsáhlou a detailní poznámku prvního dílu. Ediční zpracování druhého svazku se řídí týmiž zásadami jako v prvním díle, jež jsou zde shrnuty a doplněny pouze o jevy, které se v prvním svazku nevyskytovaly. Základní zásadou je striktní rozlišování jevů jazykové povahy od jevů pouze pravopisných. Ty jsou v edici v maximální míře přizpůsobovány dnešní pravopisné normě, kdežto vlastní jazyk dopisů ponechávají editoři pokud možno bez zásahů. Tuto programově deklarovanou zásadu skutečně uplatňují důsledněji, než je v české ediční praxi běžné. Podnětné jsou též poznámky k jazyku a grafi ce jednotlivých pisatelů. Poznámkový a vysvětlující aparát čítá padesát stran. Dopisy psané německy jsou v edici uváděny v českém překladu Jaromíra Loužila. Jejich původní znění otiskují editoři ve vysvětlivkách, kde jsou též uveřejněny přílohy a přípisy k některým dopisům. Knihu doplňuje přehledné kalendárium života a díla Němcové a jmenný rejstřík s anotacemi.
Edičně připravili, poznámkový aparát a rejstřík zpracovali Robert Adam, Magdaléna Pokorná, Lucie Saicová-Římalová (vedoucí editorského kolektivu a autorka předmluvy) a Stanislav Wimmer, vědecká redakce Jaroslava Janáčková. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2004, 558 s., 399 Kč