Autorovu nepochybnou zásluhu lze vidět ve skutečnosti, že vrátil Rusko opět do okruhu českých historiografických témat, z nichž na čas vypadlo. Doubkův výklad, založený na důkladném studiu nejen domácích, nýbrž i ruských archivů, lze totiž vnímat přinejmenším ze dvou důležitých aspektů. Prvním je jeho aktuálnost, a to nejen z hlediska českých politických elit, jejichž pohled na věc je pro něj reprezentativní. Druhý spočívá v koncepčním přínosu jeho knihy. Ten je dán především jejím časovým záběrem sledujícím dlouhé vývojové trendy, vytvářením typologie i připomenutím faktorů, které v letech 1848—1914 vymezovaly realizační prostor českých politických koncepcí.
Neméně důležitá je v této souvislosti otázka fatálnosti zvoleného tématu, jež je nepochybně fenoménem kulturním, identitním i programovým, vstupujícím též do souvislostí praktické politiky. Navíc se v něm setkáváme s problémem geopolitickým, zasahujícím citelně i do střední Evropy. Jeho mnohovrstevnatost přivedla autora k tomu, že někdy akcentoval problém vzniku, utváření a proměn slovanské identity v české národní společnosti, jindy zase více stavěl na představách o Rusku spojených více či méně s politickou instrumentalizací. V zásadě se mu podařilo tyto dva úhly pohledu skloubit v jeden kompoziční celek, aniž rezignoval na jejich rozdílnost.
Svůj výklad přitom vystavěl na výchozí tezi, že moderní nacionalismus a liberalismus představovaly pro dobu předbřeznovou dvě neobyčejně progresivní a zároveň i sjednocující ideje. Na tuto myšlenku navázal jeho koncept "drolení" velkých nacionalismů, což v našem případě znamenalo opuštění všeslovanské jednoty ve prospěch českého austroslavismu. V této souvislosti mi však není úplně jasné, jak autor vlastně nahlíží vývoj těchto dvou ideologií v druhé polovině dlouhého 19. století, kdy se jednotlivé nacionalismy stávaly v Evropě stále více vzájemně kon. iktnějšími a politický liberalismus postupně ztrácel — zřejmě i díky této okolnosti — svůj mravní étos.
Vratislav Doubek nahlíží tento problém jako praktickou otázku historického vývoje české národní společnosti, zejména pak názorů a postojů jejích čelných politiků. Hlavním výsledkem jeho přístupu k věci je vyjma řady nových či upřesňujících poznatků typologie rozlišující tzv. "ofenzivní" a "defenzivní" politický slavismus. Vzhledem k solidnosti a šíři jeho výzkumu je též zřejmé, že se k němu bude muset vymezovat i další bádání na tomto poli. Zdůrazněme přitom, že v prvním případě jde autorovi o optimistický koncept, jenž vázal uznání českých politických cílů na habsburskou monarchii, a to buď v podobě austroslavismu, či českého státního práva.
Větší důraz položil z pochopitelných důvodů na "defenzivní" slavismus, jenž se v dobách neúspěchů, pocitů ohrožení a válečných zvratů spoléhal na řešení české otázky za rozhodující pomoci Ruska. V této souvislosti pak mohu konstatovat, že jeho kniha přinesla řadu důkazů o tom, že právě tento defenzivní koncept české politiky narážel na skutečnost, že ruská zahraniční politika se řídila principy, v nichž měla právě česká otázka vesměs jen marginální význam. Z jejího výkladu lze též vyvodit i jistou logiku obratu Františka Ladislava Riegera a Karla Kramáře od aktivní politiky prorakouské k "obranné" politice proruské, jež by si však po mém soudu zasluhovala hlubší rozpracování úlohy Francie v jejich zahraničněpolitických konceptech.
Autor též soudí, že s poněkud jinými scénáři proruské orientace přišel před první světovou válkou Václav Klofáč a v letech 1914—1916 zvláště pak T. G. Masaryk. V Klofáčově případě se mu podařilo přesvědčivě ukázat, jak byly radikalistické aktivity tohoto předáka národních sociálů podmíněny jeho neutěšenou finanční situací. V Masarykově případě jsme zase svědky politiky volné ruky, lavírující mezi Západem a Ruskem ve snaze vytěžit pro českou národní věc za dané situace co nejvíce. Přitom můžeme jen litovat, že Doubkův výklad o Masarykovi není doveden alespoň do roku 1918, neboť to byl právě on, kdo pochopil, že po svržení ruského cara se česká politika bude muset vyrovnávat s jiným Ruskem, než tomu bylo právě v dlouhém 19. století.
Academia, Praha 2004, 315 s., 295 Kč