Dosud opomíjeným druhem nemovitých památek jsou novověká polní opevnění, většinou již zcela zaniklá. Teprve dálkový průzkum přispěl ke komplexnímu poznání historické krajiny a k identifikaci řady objektů, jejichž existence již téměř zmizela z živé paměti lidí.
Když se počátkem devadesátých let minulého století začal v pražském Archeologickém ústavu AV ČR a v jeho tehdejší severočeské expozituře v Mostě připravovat program leteckoarcheologického průzkumu, vycházelo jeho směřování ze situace dané prakticky nulovými zkušenostmi s touto metodou v Čechách. Určité znalosti, na něž bylo možno navázat, měli moravští archeologové, kteří od poloviny osmdesátých let podnikali první „lety do minulosti“ a studovali tehdy obtížně dostupné kolmé letecké snímky uložené v archivu Vojenského topografického ústavu v Dobrušce. Teprve pád komunistického režimu zásadním způsobem změnil situaci ve využití metod dálkového průzkumu Země (DPZ) v oblasti archeologické heuristiky a sběru dat pro poznání historie krajiny. Otevřela se možnost provádět bez jakýchkoli administrativních omezení průzkum zemského povrchu z ptačí perspektivy a pozorovat přitom barevné změny na polních plodinách a na povrchu zoraných polí s cílem odhalit na nich příznaky indikující zaniklé archeologické objekty, monitorovat stav památek a to vše dokumentovat a publikovat prostřednictvím fotografie, filmu a videa. Bez nadsázky lze konstatovat, že jedinou překážkou se staly finance, respektive schopnost průkopníků této metody přesvědčit vědeckou komunitu a grantové agentury o efektivitě a významu této metody pro poznání a ochranu kulturního dědictví.
...