Ferdinand I. (1503–1564) pocházel z dynastie Habsburků, která se hlásila k odkazu franských vládců. První představitelé rodu se usadili koncem 6. století ve Vogézách na západní straně Rýna a začali užívat hraběcí hodnost. Odtud rozšiřovali državy jižním směrem do Aargau v dnešním Švýcarsku. Za jejich nejstarší sídlo se pokládá hrádek Habsburg z počátku 11. století v krajině mezi řekami Aarou a Reussou. Do evropské politiky významně zasáhl až Rudolf I. Habsburský, jenž získal v mocenském zápase s Přemyslem Otakarem II. roku 1273 korunu římského krále. O tři roky později přivedl svůj rod do rakouských zemí a přijal hodnost rakouského vévody. Roku 1278 porazil svého protivníka v bitvě na Moravském poli. V následujících staletích zůstávali rakouští vévodové ve stínu Lucemburků. Do rodové paměti Habsburků se trvale zapsal Fridrich III., neboť byl roku 1452 jako první představitel této dynastie korunován v Římě císařem. Tím naplnil svůj životní cíl, jenž byl současně posláním dynastie, jak vyjadřovaly v jeho devíze samohlásky A E I O U – Austriae est imperare orbi universo (Rakousku náleží vládnout celému světu). S přestávkou před polovinou čtyřicátých let 18. století zůstala císařská koruna od té doby až do zániku Římsko-německé říše roku 1806 výlučně v habsburském a po sňatku Marie Terezie se Štěpánem Lotrinským v habsbursko-lotrinském rodě.
[…]