Ferdinand I. vytvořil v českých, uherských a rakouských zemích síť rezidencí, které odrážely geografickou rozlohu monarchie i praktické potřeby její správy. Rezidence pro něj nebyly jen místy výkonu moci, ale také prostředkem reprezentace – vizuálním symbolem habsburské přítomnosti. Nejvýznamnějšími centry se staly Vídeň a Praha. Zatímco Vídeň byla sídlem vlády nejen nad rakouskými, ale i nad ostatními habsburskými zeměmi, Praha, přestože byla formálně královská, měla roli správního centra zemí Koruny české.
[…]