Papež v dokumentu hovořil o citu pro dějinnost jako základu pro pochopení a přijetí reality každodennosti a v jistém smyslu spojil znalost historických okolností se schopností správné životní orientace: studium [historie] slouží k tomu, abychom si kladli otázky, nenechali se otupit banalitou a hledali smysl života. Toto principiální docenění historického bádání, jakož i významu samotné dějinnosti pro život a sebereflexi církve a společnosti, není přitom v kontextu moderního papežství samozřejmostí a prokazuje významný mentální posun, jímž katolická církev v posledním období prošla.
[…]