Tramping zasáhl do celé řady oblastí. Především vytvořil svébytný hudební žánr, trampskou píseň, která nejen zlidověla, ale výrazně ovlivnila vývoj českého folku. Za jejího zakladatele je považován Jarka Mottl, autor prvního zpěvníku z roku 1925. Trampské sbory vystupovaly v Lucerně i v rozhlase a rovněž v období zákazů si písně nacházely cestu k lidem. Trampská píseň přežila útlak padesátých let, komerční tlak devadesátých let i současný kulturní přetlak. Stále vznikají nové písně a stále platí, že písnička, která se hraje u ohně, žije. S trampováním se od počátků pojil i specifický jazyk, slang vycházející z amerických filmů, vojenské terminologie a vlastní poetiky. Výrazy jako širák, camrátko, cancák, zvadlo, domovenka, žracák či usárna vstoupily do trampské kultury jako přirozené označení předmětů, míst nebo situací. Trampové si přejmenovali nejen výbavu, ale i krajinu. Řeky dostaly nová jména – Vltava byla Velkou, Sázava Zlatou, Kocába Hadí… Údolí získala názvy jako Údolí děsu, Údolí ticha nebo Měsíční údolí. Tento jazyk nebyl jen vnějším znakem, ale součástí identity.
[…]