I v dnešní době, kdy spoustu románů píšou ženy, se jen málokdy setkáme se vzhledově nevábnými nebo průměrnými ženskými postavami neschopnými milovat muže nebo jimi být milovány. Dnešní hrdinky muže naopak milují, snadno se s nimi seznamují, během dvou kapitol se s nimi vyspí, do čtyř řádků vyvrcholí a všechny si sex užívají. Postava ženy, co neumí chodit v ženství, mi není jenom sympatická, považuju ji za nezbytnou. Stejně jako postavu sociálního, ekonomického nebo politického břídila... Virginie Despentes nás v Teorii King Konga (přeložila Petra Zikmundová, Garamond, Praha 2024) vyzývá k docenění pohlavně neurčitého, hravého a přátelského vegetariánského obra. Líčí vlastní zkušenosti se znásilněním, s prostitucí, s pornobyznysem, s odmítáním plnit „ženské“ (svůdné a mateřské) role... A z toho všeho vyvozuje ostré komentáře k proměnám kapitalistického patriarchátu. Ten se podle ní v současnosti vyznačuje u žen skrýváním a vykupováním nabytých svobod, a ublížeností těch, kdo ve skutečnosti o žádná privilegia stále ještě nepřišli: Feministická revoluce proběhla. Nehledě na meze slušnosti a navzdory všeobecné nevraživosti byla slova vyřčena. A dál se hrnou. O mužství ale prozatím nepadlo nic. Zděšené mlčení křehkých chlapců. To už by stačilo. Údajně silné pohlaví potřebuje bez ustání opatrovat, ujišťovat, opečovávat a chránit před pravdou. Musí se s nimi jednat v rukavičkách. Jen ať se nedozví, že ženy můžou být sígři jako kdokoliv jiný a muži můžou být děvky i matky, že všechno je jeden velký zmatek...
-mš-