Pane prezidente, nejezděte do Moskvy! naléhal 9. března 1945 Ladislav Feierabend na Edvarda Beneše v prezidentově venkovském sídle v Aston Abbots. Sám krátce předtím rezignoval na funkci ministra financí – především na protest proti rozhodnutí ostatních politických stran, že po osvobození nebude obnovena strana agrární. Nyní doporučoval, aby prezident nezakončil více než šest let svého exilu cestou do Moskvy a nevracel se domů z Východu. Přesvědčoval jej, aby své akutní zdravotní problémy (pravděpodobně atak Ménierovy choroby, možná slabou mozkovou příhodu), které mu znemožnily odlet s hlavní částí vládní delegace, bral jako pokyn Prozřetelnosti a dostatečný důvod zůstat až do osvobození v Londýně. Kolego, teď už je pozdě. Já do Moskvy musím a chtěl bych tam být co nejdříve, abych mohl sledovat jednání, odvětil prezident a díval se přitom zvláštním pohledem. Feierabendovi prý právě slova o tom, že už je pozdě, při jízdě zpět do Londýna nešla z hlavy…
[…]