Začnu otázkou, kterou zahraniční badatel dostává asi často. Co vás přivedlo ke studiu historie střední Evropy 19. a 20. století, zvláště českých zemí?
Byla to naprostá náhoda. Přemýšlela jsem o studiu dějin čínského umění (tzv. guilin) nebo dějin architektury (průmyslové stavby v Nizozemsku). Měla jsem pocit, že čínština je skutečně obtížná a sama země vzdálená na cestování. Nesnáším totiž létání. Když jsem studovala na univerzitě, měla jsem profesory historie z Lotyšska, Polska a bývalé Jugoslávie. Takže jsem tak nějak spadla do střední Evropy. Ukázalo se ovšem, že čeština je také obtížná a taky se tam musí létat... O Československu jsem se dozvídala už jako dítě čtením encyklopedií. Země Čechů a Slováků. A tak jsem si myslela, že Jugoslávie je zemí Jugů a Slávů. Později jsem své dětské představy samozřejmě korigovala, i když jsem zjišťovala, jak národnostně komplikované země to jsou.
[...]