Švédský vědec, specialista na výzkum netopýrů, Johan Eklöf svou knihu pro širší veřejnost Manifest za tmu (přeložila Linda Kaprová, Host, Brno 2023) koncipoval nejen jako pozvání do tmy, tedy mezi živočichy, kteří jsou objektem jeho celoživotního zájmu, ale především do světa umělého osvětlení, které se stává největším nepřítelem prastarého rytmu života na Zemi. Popisuje proměny vnímání světla a tmy od konce prekambria a počátku fanerozoika až po dnešek a komentuje důsledky intenzivního světla lamp na život jedinců z rostlinné i živočišné říše, jak je doložil výzkum mnoha odborných pracovišť. Ústředním Eklöfovým motivem spolu s tmou však zůstávají kaloni a netopýři: … známe mnoho příběhů o tom, jak se lidé pokoušeli zajistit si schopnost vidět i v nejčernější noci pomocí netopýrů, a zejména pak jejich krve. V záznamech lidových zvyků ze skånského městečka Broby z roku 1874 se píše: „Potři oči své krví netopýra a v noci zříš stejně znamenitě jako za dne.“ Netopýří vlastnosti se tak prý přenášely na člověka. A nešlo jen o vidění ve tmě. Tradovalo se, že stejně lze vyléčit i poraněné oči nebo prozřít ve filozofickém slova smyslu. (…) K těmto praktikám se uchylovali také učenci. Jedním z nich byl i Albertus Magnus (…), později svatořečený středověký teolog a přírodovědec. (…) O moci netopýrů prý vůbec nepochyboval a každý večer měl ve zvyku potřít si obličej netopýří krví, aby si na noc zajistil co nejlepší zrak a mohl tak pokračovat ve čtení knih a pergamenů až do ranních hodin…
-ivc-