Senátor z Arizony Barry Goldwater se stal prezidentským kandidátem Republikánské strany v roce 1964. Jeho konzistentní názory vycházely ideologicky z konzervatismu, Goldwater se za ně nijak nestyděl a nehodlal z nich slevovat jen proto, aby se zalíbil některým skupinám voličů. V rámci boje proti myšlenkám komunismu i socialismu navrhoval například výrazné omezení vlivu federální vlády, kvůli čemuž býval svými oponenty označován za radikála. Goldwater prosazoval především individuální svobody, minimální státní zásahy do ekonomiky a společnosti a zvýšení výdajů na obranu proti komunismu. V době, kdy byla Amerika uprostřed hnutí za občanská práva a liberální politiku, byly jeho názory pro mnohé nepřijatelné a jeho protikandidát Lyndon B. Johnson naopak sliboval vizi tzv. Great Society, jakési skvělé společnosti založené na kvalitním vzdělání a poskytující základní sociální a zdravotní jistoty.
Goldwaterova kandidatura se setkala s tvrdou kritikou. Byl označován za ideologického extremistu a jeho kampaň byla spojována i s podprahovým rasismem, což odradilo mnoho voličů. Stavěl se totiž proti přijetí federálního zákona o občanských právech a chtěl nechat o rasových otázkách rozhodovat spíše jednotlivé státy. Jeho myšlenky o drastickém omezení vládních pravomocí, zvýšení důrazu na osobní odpovědnost a zároveň zvýšení výdajů na obranu před komunismem předběhly svoji dobu, nicméně se k nim Republikánská strana úspěšně vrátila v rámci politických úspěchů Ronalda Reagana v osmdesátých letech. [...]
Jeho prohra byla způsobena několika faktory. Jednak ho politicky poškodil odpor proti federálnímu zákonu o občanských právech z roku 1964, ale i tvrdá útočná rétorika proti komunismu (včetně otevřených spekulací o použití jaderných zbraní například ve Vietnamu) byla pro mnoho voličů příliš radikální. Johnsonova kampaň úspěšně vykreslila Goldwatera jako nebezpečného extremistu, což bylo podpořeno slavným televizním spotem zvaným Daisy, který naznačoval, že by jeho politika mohla vést k jaderné válce.
Pokud by totiž Barry Goldwater v prezidentském klání zvítězil, jeho administrativa by pravděpodobně výrazně omezila federální vládu a posílila pravomoci jednotlivých států. Rozhodně by nebyly přijaty důležité vládní zdravotní programy Medicare a Medicaid, které fungují dodnes a zajišťují základní přístup ke zdravotní péči pro nemajetné Američany a pro osoby starší 65 let. Jeho tvrdý postoj proti komunismu mohl nebezpečně eskalovat studenou válku, ale také urychlit její konec. Goldwater by podle všeho pokračoval ve válce ve Vietnamu a ta se tak mohla stát noční můrou intervencionistického křídla Republikánské strany. [...]
Vizionář klimatických změn
Al Gore, dlouholetý viceprezident Billa Clintona, se stal podle očekávání kandidátem Demokratické strany v prezidentských volbách roku 2000. Gore se intenzivně zaměřil na otázky životního prostředí a klimatických změn, což byla témata, která tehdy ještě nebyla považována za prioritní. Jeho pozdější kniha a související oskarový dokument z roku 2006 Nepohodlná pravda (An Inconvenient Truth) přesvědčivě varují před globálním oteplováním a ekologickou katastrofou a vykreslují Ala Gorea jako někoho, pro koho je globální oteplování zcela zásadním tématem.
Přestože měl Gore silnou podporu v americké akademické obci i v rámci Demokratické strany, jeho důraz na ekologické otázky nebyl pro mnoho voličů v roce 2000 vůbec prioritou. Environmentální otázky jsou politicky nevděčné, neboť voliči například neradi slyší, že i oni by se měli začít chovat šetrněji k planetě, případně že je v rámci ochrany klimatu nutné činit těžká rozhodnutí, jako například přestat těžit uhlí a zavírat uhelné elektrárny. [...]
Volby byly nakonec neuvěřitelně těsné a kontroverzní, což vyústilo v požadavek na přepočítávání hlasů na Floridě a nakonec v rozhodnutí Nejvyššího soudu, které přepočítávání zastavilo a de facto tak přisoudilo vítězství Georgi W. Bushovi. Hlasování dopadlo 5 ku 4, všichni soudci jmenovaní republikánskými prezidenty hlasovali v Bushův prospěch a všichni soudci jmenovaní demokratickými prezidenty ve prospěch Gorea. Goreova nejtěsnější prohra však znamenala, že jeho ekologická vize nemohla být realizována.
Al Gore prohrál volby v roce 2000 z několika důvodů. Jeho kampani chyběl jasný, strhující narativ, který by mobilizoval voliče podobně, jako to dokázala kampaň jeho soupeře. Environmentální otázky, jeho potenciálně nejsilnější téma, na americké voliče moc atraktivně nepůsobily. Historickým paradoxem je, že Alu Goreovi ubral klíčové hlasy environmentální aktivista Ralph Nader, který kandidoval za americkou stranu Zelených. [...]
Al Gore byl totiž v roce 2000 považován za tzv. geeka, tj. velmi inteligentního člověka, který se ale zajímá o okrajová témata jako nové technologie či environmentalismus a sociálně není až tak zdatný. Tehdy bylo takové označení bráno jako pejorativní, dnes je pojem geek vnímán daleko pozitivněji, neboť to byli právě geekové, kteří založili americké softwarové giganty nebo vydělali miliony na kryptoměnách.
Prezidentství Ala Gorea by pravděpodobně vedlo k významným ekologickým reformám a snaze bojovat proti klimatickým změnám. Amerika mohla být lídrem v obnovitelných zdrojích energie a ekologických technologiích. To by mělo nejen pozitivní dopady na životní prostředí a mohlo by inspirovat další země k podobným krokům, ale jak se dnes ukazuje, zaměřením na čisté technologie mohly USA získat i dlouhodobou ekonomickou výhodu. Zahraniční politika by byla zaměřená na globální spolupráci a řešení ekologických problémů. Těžko odhadnout, jak by se Al Gore zachoval po 11. září (a zda by k němu vůbec došlo), nicméně oportunistický militarismus mu byl ideově dost vzdálený.
Prohra Ala Gorea měla pro americkou společnost fatální důsledky, neboť měl konkrétní plány, jak využít rozpočtové přebytky, které byly výsledkem ekonomického růstu devadesátých let. Jeho hlavní priority zahrnovaly sociální zabezpečení a program Medicare: Gore chtěl zajistit dlouhodobou finanční stabilitu těchto programů, aby mohly lépe čelit demografickým změnám a zvýšeným nákladům na zdravotní péči. [...]
Vítěz George W. Bush měl velmi odlišné priority pro využití rozpočtových přebytků. Navrhoval především rozsáhlé daňové škrty pro všechny daňové poplatníky. Jeho plán zahrnoval snížení sazeb daně z příjmu, což mělo podle něj stimulovat ekonomický růst, zvýšit investice a vytvořit nová pracovní místa. Daňové škrty byly hlavním pilířem jeho ekonomické politiky. Dále plánoval omezit růst vládních výdajů, s výjimkou výdajů na obranu.
Odkazy a vize
Barry Goldwater, známý jako Mr. Conservative, je často považován za jednoho z otců moderního konzervatismu v USA. Jeho důraz na individuální svobodu, omezení vládní moci a silnou obranu proti komunismu i socialismu tvořil základ jeho politické filozofie.
Goldwater kladl velký důraz na osobní svobodu a věřil, že vláda by měla mít minimální vliv na životy občanů. Současní republikáni také podporují svobodu jednotlivce, ale jejich přístup je často více ovlivněn kulturními a sociálními otázkami, jako je právo na interrupci, právo držet zbraň i svoboda projevu. Zatímco Goldwaterovy názory byly více zaměřeny na ekonomické svobody, dnešní konzervativní republikáni kladou větší důraz na kulturní konzervatismus.
Goldwaterova snaha o minimalizaci federální vlády a posílení státní autonomie je dodnes patrná v konzervativních kruzích. Současní republikáni často prosazují snížení daní, omezení regulací a decentralizaci moci na státní úroveň. Tento přístup se projevil například v jejich snaze o zrušení a nahrazení zákona o dostupné péči (Obamacare) a omezování environmentálních regulací.
Goldwater byl zastáncem silné národní obrany a tvrdého postoje proti komunismu. Dnešní republikáni stále podporují silné vojenské síly, ale zaměření se posunulo směrem k boji proti terorismu a strategickým soupeřům, jakými jsou Čína a Rusko. [...]
Gore byl jedním z prvních prominentních politiků, kteří upozorňovali na nebezpečí klimatických změn. Joe Biden na tuto tradici navazuje tím, že klimatickou krizi označil za jednu z nejdůležitějších priorit své administrativy. Bidenova vláda se zavázala k dosažení nulových emisí uhlíku do roku 2050 a k opětovnému vstupu do Pařížské dohody, což bylo jedním z prvních kroků jeho prezidentství.
Al Gore předvídavě a dlouhodobě podporoval přechod k obnovitelným zdrojům energie, jako je solární a větrná energie. Bidenova administrativa dnes investuje značné prostředky do rozvoje těchto technologií, nicméně USA za George W. Bushe zaspaly a zejména Čína je v rozvoji solární energetiky i elektromobility předčila.
Gore prosazoval přísné environmentální regulace a ochranu přírodních zdrojů, i když to bylo politicky nepopulární. Biden pokračuje v této tradici, například obnovou a posílením Environmentální ochranné agentury (EPA) a zrušením mnoha deregulací zavedených předchozí Trumpovou administrativou. [...]
Přestože Barry Goldwater a Al Gore neuspěli ve svých prezidentských kampaních, zanechali výrazný odkaz. Goldwater je dnes vnímán jako průkopník moderního ideologického konzervatismu, který položil základy pro Reaganovu revoluci v osmdesátých letech. Al Gore se po odchodu z politiky stal globálním lídrem v boji proti klimatickým změnám a jeho práce na tomto poli inspirovala nové generace ekologických aktivistů.
Jejich příběhy připomínají, že předběhnout svou dobu může znamenat politickou prohru v krátkodobém horizontu, ale také otevření cesty pro budoucí generace. I když patřili na opačné póly politického spektra, ani jeden nehodlal dělat v klíčových otázkách kompromisy, za což zaplatili politickou cenu. [...]
Tyto dvě výrazné osobnosti americké politiky ukazují, jak je důležité mít vizi a odvahu, i když to může znamenat prohru. Jejich příběhy dokreslují fakt, že skutečné změny zhusta vyžadují čas a že odkaz lídrů může být silnější než jejich krátkodobé politické úspěchy.