Zdeněk Vašků – Jiří Svoboda – Václav Cílek
Kniha o klimatu zemí Koruny české
Leda, Voznice 2023, 720 s., 697 Kč, ISBN: 978-80-7335-853-2
Probíhající klimatická změna a její stále hrozivější celoplanetární důsledky pochopitelně vedou i ke zvýšenému vědeckému zájmu o klima a počasí napříč vědními disciplínami. Týká se to i českého bádání, historický (resp. historicko -klimatologický či environmentálně -historický) výzkum nevyjímaje. Bez zbytečné skromnosti můžeme konstatovat, že zde, přesněji ještě v bývalém Československu, byly první významné kroky v historickém výzkumu opřeném o různé typy písemných a ikonografických pramenů učiněny již v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století a odborníci (či dokonce celé týmy) jako Rudolf Brázdil, Oldřich Kotyza, Petr Dobrovolný nebo právě Zdeněk Vašků a Jiří Svoboda patří k zakladatelům a dnes již klasikům historické klimatologie v globálním měřítku. [...]
Mezi výsledky celoživotní práce jednoho ze zmiňovaných týmů patří i recenzovaná publikace. Jde o druhé, v úvodních a závěrečných kapitolách (jejichž autorem je Václav Cílek) výrazně přepracované vydání, které na rozdíl od vydání prvního (vyd. Regia, 2003) obsahuje i výběrový soupis pramenů a literatury. Naopak v něm schází rozsáhlé tzv. klimatické řady, tedy zejména číselné údaje z instrumentálních měření. Autoři to vysvětlují on-line dostupností těchto dat v národních i mezinárodních klimatologických databázích. I bez těchto datových souborů jde o publikaci mimořádnou svým rozsahem i bezprecedentním množstvím shromážděných historických zpráv o podnebí a počasí na českém území za posledních asi 1000 let. V tomto směru publikace překonává většinu domácích i zahraničních knih podobného zaměření a neměla by v dostupné produkci rozhodně zapadnout. Nelze však zároveň nevidět některé podstatné slabiny textu i přístupů, které Z. Vašků a J. Svoboda při práci s historickými prameny a V. Cílek při jejich zprostředkovávání a interpretaci čtenářům aplikovali.
Jádrem a bezpochyby i nejzajímavější částí publikace je „kronikářský“ přehled historických údajů o počasí a podnebí na území Čech, Moravy a Slezska shromažďovaný po několik desetiletí Z. Vašků a J. Svobodou a zahrnující období let 1001–1771. Důsledně chronologicky řazený soupis informací o počasí (teploty, délka zim, srážky, klimatické extrémy – zejména povodně, sucha, vichřice) je členěn jednak po jednotlivých letech, jednak do větších clusterů podle identifikovaných klimatických cyklů a epizod. [...]
Předkládaná data pochází z gigantické databáze údajů excerpovaných z historických pramenů. A zde právě tkví – zejména pro odbornou veřejnost – největší slabina práce. Nevíme totiž, co a především jakým způsobem a jak kriticky bylo excerpováno, neboť kniha postrádá poznámkový aparát (chápu, že rozsah publikace by tím neúměrně narostl) i zevrubnou metodologickou kapitolu. Z výběrového soupisu literatury vyplývá, že byly využívány i prameny vyloženě historicky nepřesné (např. Václav Hájek z Libočan) a literatura nepříliš spolehlivá (Václav Krolmus). Autoři také nijak kriticky nereflektují obecnou nadprezentaci zpráv o extrémním počasí a dalších výjimečnostech v narativních pramenech. To nutně vede k závěru, že knihu musíme chápat jen jako spíše populárně-naučnou, bez průkopnické relevance pro skutečně odborné debaty.
Uvedený dojem je posílen, ba přebíjen dojmem z úvodní a závěrečné části monografie. Úvod je věnován vývoji klimatu v čase dlouhého trvání (od vzniku planety Země) s důrazem na proměny a zákonitosti v mladší geologické minulosti, avšak obsahuje též četné odkazy a exkurzy i k vyloženě současným debatám a problémům (antropocén, globální změna klimatu). Naproti tomu závěrečná stovka stran je už jednoznačně aktualizační, až „prognostická“ a zaměřuje se na současné a budoucí stýkání a potýkání člověka a civilizace s měnícím se klimatem. Z vyznění textu je patrné, že jeho autor reflektuje závažnost současného klimatického dění, ale zároveň se snaží o distanc od tzv. klimatického alarmismu. Obě části obsahují řadu zajímavých postřehů a upozornění na překvapivé souvislosti. Zároveň jsou však psány neúnosně esejistickým způsobem, působí roztěkaně, až zmateně (např. v části věnované budoucnosti lesa se o lese nedozvíme vůbec nic), jsou často zjednodušující a zkratkovité. [...]
Celkový dojem z knihy je tedy bohužel poněkud rozpačitý. Pokud laickou veřejnost motivuje k většímu přemýšlení o současné klimatické změně a našem podílu na ní, jistě splní dobrou službu. Pro profesionální historiky a klimatology by bylo mnohem cennější in extenso zveřejnění „surové“ databáze Z. Vašků a J. Svobody, případně bych jim doporučil sáhnout spíše po některé z publikací týmu R. Brázdila.