Náhlé rozšíření zemědělství ve střední Evropě je archeologickou i laickou obcí považováno nejen za něco přelomového, ale též za jakousi samozřejmost. Bodejť by lidé hned ochotně nepřijali zemědělství, když šlo o přechod k tzv. produktivnímu hospodaření, které přece zůstává tím nejlepším, co kdy lidstvo pro svou obživu vymyslelo. Anomální příliv lidu s lineárně zdobenou keramikou a dlouhými domy se považuje za zdravou expanzivnost, která se v souvislosti s výhodností a pokrokovostí zemědělství jeví jako zcela pochopitelná a prospěšná. Vše funguje v duchu „zdravého selského rozumu“, tím spíše, že tentokrát má jít o záležitosti opravdu „selské“, čímž odpadají možné námitky na adresu přenášení aktuálního rozumování do pravěku.
[...]