Kde hledat mezolitická naleziště? Dnes by se dalo zjednodušeně říct, že prakticky všude. V rovinách u velkých řek, na nevýrazných návrších, na soutocích malých potůčků, pod pískovcovými převisy i v krasových dutinách. K tomuto zjištění však vedla dlouhá a složitá cesta. Ve střední Evropě byla mezolitu až do poloviny 20. století pozornost věnována spíš okrajově a některé regiony jsou málo prozkoumané dodnes. Při studiu osídlení střední doby kamenné v Čechách se naše pochopení toho, jak lovci a sběrači využívali prostor kolem sebe, výrazně změnilo.
Důležitou částí archeologické práce je porozumění tomu, jak si lidé v minulosti vybírali místa pro dočasné tábory či trvalá sídliště. Objevené místo, kde prováděli nějakou činnost, označujeme významově neutrálním termínem lokalita nebo naleziště. Co konkrétně se tam odehrávalo a jak dlouho tam lidé pobyli, se mohlo lišit. [...]
Slabé články i jistoty výzkumu
Mezolit se odehrával v naší geologické současnosti (holocénu) a pozůstatky po činnosti lidí v původní poloze lze najít i v poměrně malé hloubce do půl metru (v půdním profilu nebo na rozhraní podložní horniny a půdy). Proto se mimo převisy a jeskyně velmi zřídka dochovají neporušené situace. Spíše jsou při povrchu rozrušeném orbou či bioturbací nacházeny ty nejtrvanlivější předměty – kamenné nástroje a odpad z jejich výroby. V počátcích bádání o mezolitu v Čechách se pozornost zaměřovala na písečné duny, ale brzo se zjistilo, že paleta využívaných míst byla mnohem širší. [...]
Jejich vyhledávání vychází z analýzy georeliéfu a hydrologie dnešní pozměněné krajiny. Česká krajina sice nenabízí velmi výrazné výškové rozdíly, přesto pestrá morfologie terénu nesporně poskytovala různé a časoprostorově proměnlivé potravní zdroje. Nabízí se roviny v centrální části Čech, mírně zvlněná krajina pahorkatin i horské oblasti. Specifické z pohledu mezolitických lovců a sběračů bylo blízké okolí velkých řek, jezer a také pískovcové i krasové oblasti. Celkem lze tedy počítat se čtyřmi až pěti krajinnými typy, poskytujícími různorodé možnosti pro získávání potravy i polohy k usídlení. Zároveň přinášely spektrum příležitostí jak pro minulé obyvatele (možnosti přístřeší, prostupnost krajiny, dostupné zdroje), tak i z hlediska současného archeologického bádání (zachovalost sedimentů obecně, převrstvení pozdějším osídlením).
Přírodní prostředí: klíč k pochopení lovecko-sběračského osídlení
Osídlení u velkých řek a jezer: Tento typ prostoru měl pro minulé populace velké výhody v podobě mnohem bohatších a dostupnějších zdrojů potravy. Proto předpokládáme, že tu mohlo být i dlouhodobější osídlení a probíhala tam širší paleta aktivit, než tomu bylo u osídlení jiných krajinných typů. Prostorově větších nalezišť neznáme mnoho, ale vyskytují se v různých regionech. U hlavních řek se nacházela sídliště při Labi (například Kozly u Neratovic), Ohři (Tašovice na Karlovarsku) a Vltavě (Hořín u soutoku s Labem). V centru zájmu mezolitiků stálo okolí jezer, která se rozkládala původně jak v rovinách mj. jihočeských pánví (Třeboňsko, původně jezero dnes rybník Švarcenberk u Veselí nad Lužnicí), tak na dně širokých údolí (v případě Orlice Městec/Ostrov). [...]
Horské osídlení: Viditelně kontrastuje s nížinami, známé je především ze Šumavy a Krušných hor. Archeology bylo osídlení ve vyšších nadmořských výškách dlouhodobě chápáno jako něco okrajového, málo pravděpodobného. Průzkum zaměřený na tyto polohy však v průběhu posledních patnácti let ukázal, že tam lze stopy spíše sezonních aktivit mezolitických lovců a sběračů očekávat častěji, než se předpokládalo. Je možné, že posun v dozrávání plodů (způsobený gradientem nadmořské výšky) mohl být důležitým aspektem k využívání hor, stejně jako tahy ryb nebo zvěře.
První lokality na Šumavě se podařilo objevit na odhalených plážích vodní nádrže Lipno během poklesu hladiny v osmdesátých letech 20. století. Tam byly nasbírány i velmi početné soubory kamenných artefaktů (např. Hůrka u Černé v Pošumaví). Avšak lépe zachované archeologické situace tam schází. Zvýšená pozornost vedla i k získání ojedinělých nálezů na velmi exponovaných polohách na pohraničním hřbetu. Indicie přítomnosti mezolitického osídlení v horách vedly k cílené prospekci zaměřené na vyšší polohy v okolí říčky Křemelné (Prášily) a hlavně Javořího potoka (např. naleziště Javoří Pila u Modravy). [...]
Osídlení pahorkatin: Nejméně polovina českých lokalit se nachází v charakteristicky mírně zvlněné krajině. Odtud máme k dispozici nejméně komplexní záznam, takže bývají nalézány jen kamenné nástroje a odpad z jejich výroby. Koncentrace těchto osídlení pocházejí třeba z povodí Loučné, horního toku Jihlavy, Ohře nebo Otavy. Díky tomu víme, jaké polohy lidé vyhledávali, jaké suroviny k výrobě nástrojů používali, a můžeme tak uvažovat i o meziregionálních vazbách.
Pískovcové krajiny a kras: Představy o mezolitu se řádově zpřesnily díky mezioborovému zkoumání v našich pískovcových oblastech. Převisy jsou systematicky zkoumány od devadesátých let 20. století a jejich intenzivní využívání je dobře doloženo hlavně v Česko-Saském Švýcarsku a Českém ráji. Rámcově jsou z těchto oblastí dnes evidovány nižší stovky nalezišť. Odtud poznáme většinu zachovalých sídelních vrstev, včetně obrysů zahloubených jamek a ohnišť. Archeologicky cenné situace v převisech jsou totiž pozvolna překrývány opadem z pískovce, který uchoval pozůstatky po činnosti lidí v minulosti i tehdejší bioty a další paleoekologické informace. [...]
Pískovcové převisy poskytovaly přístřeší bez nutnosti jej budovat. Členitý terén mohl být velmi užitečnou pomůckou pro lov i chytání zvěře do pastí. Podobné výhody jako krajina pískovcová skýtá i kras, ten je však zatím z hlediska poznání mezolitu probádaný mnohem méně. V případě Českého krasu je však zjevné, že byl využíván; cenné nálezy (např. parohový sekeromlat) pochází ze vstupních partií jeskyně Martina u Tetína na Berounsku.
Slepá místa mezolitické mapy
Mnohé z aktivit, které lidé střední doby kamenné prováděli během pohybu krajinou i při získávání obživy, jsou sotva archeologicky zachytitelné, jak názorně ukazují etnografické prameny. Velmi palčivá je mezera, která v našem poznání vznikla tehdejšími pohřebními praktikami. Pohřby jsou obvykle velmi cenným zdrojem informací o minulé populaci, to však v mezolitu střední Evropy až na vzácné výjimky neplatí. Přímé pozůstatky lidí, ať už ve formě hrobů nebo částí koster, jsou vzácné. Na území českých zemí existuje z mezolitických sídlištních vrstev pod pískovcovými převisy soubor ojedinělých lidských kostí, z nichž navíc většina představuje zuby a prstní články, které tu mohly zůstat jako stopy nehod. [...]
Klíčovým zdrojem informací pro poznání českého mezolitu zůstávají pískovcové oblasti. V Evropě se nerozkládají zdaleka všude, takže jejich výzkum v Čechách vytěžuje vědecký potenciál tohoto krajinného typu. Stále existuje mnoho bílých míst, která se snažíme zaplnit. Když půjdete českou krajinou, mějte oči otevřené, protože na pozůstatky po činnosti lovců a sběračů střední doby kamenné můžete narazit opravdu všude.