ROZVOJ ČESKÉHO společenského a kulturního života v moravské metropoli, který byl umožněn státním převratem a vznikem Československa, nebývale prospěl tamní rozhlasové tvorbě. Díky zahájení pravidelného vysílání se už v září 1924 stalo brněnské studio první krajskou pobočkou rozhlasové společnosti Radiojournal. Hledání vhodných podob „rozhlasovosti“ i nových forem rozhlasového řemesla vedlo brněnské pracovníky ve třicátých letech k odvážným tvůrčím experimentům. Tento fenomén svým významem přerostl úzké hranice jihomoravského regionu, když ovlivnil rozhlasovou teorii a praxi v celém tehdejším Československu i Evropě. V české rozhlasové paměti se pro něj vžil pojem brněnská rozhlasová avantgarda.
Inovativnost brněnského rozhlasu byla zapříčiněna šťastnou personální konstelací i skutečností, že jeho tvůrčí osobnosti byly daleko mladší než jejich konzervativnější kolegové v pražské rozhlasové centrále. Šéf brněnského studia Antonín Slavík (1893–1942) experimentování svých podřízených aktivně a s pochopením podporoval. Muzikolog Karel Vetterl (1898–1979) se na brněnských rozhlasových vlnách ambiciózně pokoušel o pozvedávání hudebního vkusu posluchačstva a o popularizaci vážné hudby. Ta byla vysílána v monotematicky zaměřených blocích a doprovázena vysvětlujícím esteticko-historickým komentářem. Odtud byl jen krůček k žánru rozhlasového pásma, které v Brně pomocí barvitého komponování hudby, recitace, četby a ruchů utvářel Dalibor Chalupa (1900–1983). Tato pásma většinou posluchače seznamovala s dějinami moravského literárního a hudebního života v 17. až 19. století. Vrcholem snažení brněnských pracovníků byla ovšem rozhlasová hra. Vtělili do ní své přesvědčení, že rozhlas může být svébytným a na jiných tvůrčích sférách nezávislým uměním, které dovede účinně pracovat a působit pouze za pomoci zvukových prostředků. Jako autor námětů a scénářů sugestivních rozhlasových her vynikl v Brně především František Kožík (1909–1997), zatímco jejich režijní základy trpělivě promýšlel a pokládal zejména Josef Bezdíček (1900–1962).
Z avantgardní tvorby brněnského studia se v rozhlasovém archivu téměř žádné zvukové nahrávky bohužel nedochovaly. Lze si však poslechnout trojici vzpomínek, které v druhé polovině 20. století na své meziválečné brněnské působení nahráli Chalupa, Bezdíček a Kožík (mujrozhlas.cz/dejiny-do-usi/ mezivalecna-brnenska-rozhlasovaavantgarda). Všichni tři totiž Brno na přelomu třicátých a čtyřicátých let opustili, když své inovativní rozhlasové postupy přenesli do Prahy. Chalupa roku 1968 vzpomínal na brněnské literárně-dramatické vysílání, pokusy o rozhlasovou hru i spolupracovníky z řad tamní intelektuální obce. Již dříve Bezdíček vysvětlil, jak se v Brně snažil rozhlasové umění vysvobodit ze závislosti na klasickém divadlu a jakým způsobem režíroval rozhlasové hry. Kožík v roce 1982 hovořil o tom, jak v Brně zkoumal působivost zvuků a jak stvořil své nejúspěšnější rozhlasové drama Cristobal Colón. Tato hra o Kryštofu Kolumbovi (v režii Bezdíčka) byla v polovině třicátých let vysoce ceněna i na celoevropském rozhlasovém fóru.