Věnujete se výzkumu poválečného období především z pohledu hospodářských a vojenských dějin. V posledních letech se zaměřujete na problematiku takzvaných šedých zón, což je termín, který má obecný rozměr a například v českém prostředí se používá v kontextu výzkumu normalizace (jako sociologický koncept vyjadřující specifické rozvrstvení československé společnosti v období 1968–1989). K čemu se termín „šedé zóny“ vztahuje v norské historiografii?
Bezprostředně po druhé světové válce norská společnost přijala zjednodušený černobílý narativ o heroickém odboji proti nepříteli, ačkoliv zde bylo velké množství těch, kteří byli v poválečných procesech odsouzeni za politickou kolaboraci. Relativně vysoký počet odsouzených kolaborantů tu byl především proto, že exilová vláda v lednu 1942 definovala členství ve straně Národního sjednocení jako nelegální.
[...]