PĚTATŘICÁTÉ VÝROČÍ sametové revoluce je událost naší soudobé, ale zároveň stále se vzdalující historie. Reflexe toho, jak o revolučních událostech referovala tehdy jediná masmédia v Československu, ukazuje možná více o tehdejší společenské i politické situaci, než bychom si sami dovedli představit. Vedle Československé televize to byl především Československý rozhlas, který přinášel nejrychlejší masově šířené zpravodajství v zemi.
Je potřeba říci, že Československý rozhlas byl tvrdě normalizovanou institucí, jejíž důležitost si funkcionáři komunistické strany plně uvědomovali. I proto se zpravodajství o událostech sametové revoluce měnilo postupně a z bodu, který měl do nezávislého a vyváženého informování o událostech velice daleko. Události 17. listopadu byly i několik dní poté v rozhlasovém vysílání popisovány zcela v souladu se stranickou linií.
Po brutálně potlačené studentské demonstraci na pražské Národní třídě se však společnost začala proti politickému režimu hromadně bouřit. Když se 20. listopadu na pražském Václavském náměstí uskutečnila první masová demonstrace, rozhlas se stále držel informačně zpátky. Záznamy z manifestace odvysílaly ve svých večerních zpravodajských relacích pouze zahraniční rozhlasové stanice. Československý rozhlas dával ve svém vysílání prostor především představitelům vlády a ÚV KSČ, kteří vyzývali ke klidu a k nerozvracení republiky a socialismu. Tento způsob informování vyvolal spontánní odezvu – před budovu rozhlasu v Praze na Vinohradské třídě přišel dav lidí, který tu skandoval heslo: Chceme slyšet pravdu!
Pod tlakem lidí i nově vzniklých nezávislých uskupení (hlavně Občanského fóra) se začalo bortit vedoucí postavení komunistické strany ve státě, a tím pádem i stranický dohled nad vysíláním státního Československého rozhlasu. Koncem listopadu 1989 tak postupně došlo k demontáži zažitých postupů zpravodajského vysílání i strachu z cenzurních zásahů tehdy mocného Federálního úřadu pro tisk a informace.
Ve čtvrtek 23. listopadu 1989 nespokojenost významné části zaměstnanců rozhlasu s poměry vyústila v ustavení rozhlasového Občanského fóra. Jeho hlavní osobností se stal režisér Karel Weinlich. Hlavním požadavkem bylo pravdivé a objektivní informování veřejnosti a zásadní změny ve vedení rozhlasu. Bouřlivá doba přinesla i požadavek na odstoupení ústředního ředitele Karla Kvapila. Ten to nejprve odmítl s odůvodněním, že trvá na řádném odvolání ústředním výborem KSČ a vládou, která jej do funkce jmenovala. Komunistické vedení rozhlasu ale tímto přešlo do defenzivy.
Nespokojenost zaměstnanců vyvrcholila 29. listopadu. Řediteli Kvapilovi byla vyslovena nedůvěra s tím, že právě on byl odpovědný za to, že Československý rozhlas v revolučních dnech jako sdělovací prostředek selhal. Boj o média v té době již plně vyhrála revoluční vlna. K zásadní programové změně ve vysílání rozhlasu došlo 30. listopadu, kdy na celostátním okruhu Hvězda začalo pravidelné Vysílání Občanského fóra. Do programu rozhlasu se tak vrátilo živě vysílané, necenzurované zpravodajství a publicistika.