Vytáhl z bedny kabel, dal Carlovi sluchátka a zatočil knoflíkem, upravil ručičku, která poskakovala sem a tam přes zelené oko, až Carl uslyšel vzdálený chraplavý hlas říkat, že norský národ musí stát při sobě v této těžké době, v boji proti jhu nacismu, pro mnohé je to strašlivá zatěžkávací zkouška, ale jistě ji statečně zvládnou, pokud se budou držet slov zákonně zvolené norské vlády v Londýně a Jeho Veličenstva krále Haakona, který myslí na své krajany od rána do večera, držte při sobě, při sobě, při sobě… Parta pubertálních výrostků v knize Roye Jacobsena Sígři (přeložila Jarka Vrbová, Pistorius & Olšanská, Příbram 2023) dospívá během německé okupace na předměstí v Oslo. Jejich sociální zázemí je značně komplikované, i proto se životem protloukají divoce a živelně. Při bližším pohledu však překvapí, jakým směrem se životy jednotlivých postav uberou. Z drobných zlodějíčků se postupně stávají pečovatelé o blaho mladších sourozenců a posléze i příslušníci odboje. Cesta to ale není přímočará, vrcholící období vnitřního vzdoru a složitost válečného prostředí mění plány i morální nastavení. Každý den vytáhli Olava na nový výslech, pokaždé ho vyslýchali krajané v uniformě i v civilu. Nikdo s ním nehnul, Olav byl a zůstal moc mladý. Pak se denní režim změnil, objevil se muž v obleku něco přes čtyřicet, zevnějškem úředník, jistě přicházel přímo z holičství, a pravil s přízvukem, jaký Olav ještě nikdy neslyšel, že nikoho nezajímají ty sešity s potravinovými lístky a falešné průkazy… „Jsem nevinnej.“ – „Nevinný nejsi ani náhodou. Otázka je, jestli jsi nebezpečný.“
-ivc-