ROZMACH ČESKOSLOVENSKÉHO rozhlasového vysílání vzbuzoval zpočátku obavy, že odvede masy lidí od četby literatury k poslechu rádia. Tato vize se však nenaplnila, a naopak se ukázalo, že knižní a rozhlasová kultura mohou prožívat oboustranně prospěšnou symbiózu. Literární předlohy dodávaly rozhlasu látku, která po oblečení do rozhlasového hávu (přidání zvukové kulisy a hudebního podmalování, zdůraznění a dialogizace klíčových pasáží) obohacovala jeho dramatický program. Převedení textů do zvukové podoby podle některých kritiků dokonce mrtvou literu vylepšovalo a dávalo jí skutečnou lyrickou něhu, epický rozmach a dramatický vzruch i spád. Pro literární svět bylo prospěšné, že tyto rozhlasové dramatizace dovedly zpětným způsobem probouzet zájem občanů o tištěnou produkci i její autory.
[...]