v den, kdy odevzdáváme toto číslo do tiskárny, dává svět poslední sbohem britské královně Alžbětě II. V přímém přenosu (a to doslova) můžeme sledovat, jak vypadá loučení s osobou, jež se stala symbolem jednoho státu a také jedné éry. Komentáře, které následovaly po smrti britské panovnice, reflektují její roli ve světě, který ve víru aktuálních krizí usilovně hledá skálu, o niž by se mohl opřít, osobnost, jež by byla zárukou stability. Na první (evropský) pohled by se mohlo zdát, že jí byla právě zesnulá britská královna. Jak bude obraz její vlády a odkaz vypadat nejen v učebnicích dějepisu, ale třeba i v příběhu britského commonwealthu, se ukáže teprve časem.
Když před 85 lety zemřel československý prezident-zakladatel Tomáš Garrigue Masaryk, byl to pro českou společnost moment srovnatelný svým významem s nynějším loučením s Alžbětou II. Mnozí z Masarykových současníků si nedovedli představit nikoho, kdo nastoupí na jeho místo v čele Československa a bude konzistentně pokračovat v jeho „státně budovatelském“ díle. T. G. Masaryk však i tehdy měl své oponenty, a to nikoliv na druhém konci světa, a navíc se svět změnil – z Masaryka se stával „člověk včerejška“. Jeho myšlenkový odkaz přesto zanechal především v české společnosti hlubokou stopu. Postupně se sice „skutečný Masaryk“ začal vytrácet a zůstal jen mnohovrstevnatý mýtus o něm, i ten však má stále význam.
Přejeme pěkný podzim s ĎaSem,
za redakci
Iveta Coufalová