JIŽ OD DVACÁTÝCH LET 20. STOLETÍ udělovala německá sekce Zemské kulturní rady v Čechách vyznamenání těm rodům, které na svém statku hospodařily více než dvě stě let. Pomocí odkazů na jejich staleté „zakořenění v půdě“ měla být posilována selská hrdost a sebevědomí, což mělo přispívat k formování a posilování sudetoněmecké identity v mladém československém státě. Toto snažení inspirovalo také české intelektuály, kteří od roku 1935 usilovali o udělování diplomů, plaket a desek těm českým rodům, které svůj grunt držely více než jedno století. Celá akce vyvolala mohutnou vlnu laického zájmu o rodopis, protože pro trvalost vlastního rodu na konkrétním statku bylo nutno snést historicko-genealogické důkazy podložené archivními prameny.
...