JIŽ OD DVACÁTÝCH LET 20. STOLETÍ udělovala německá sekce Zemské kulturní rady v Čechách vyznamenání těm rodům, které na svém statku hospodařily více než dvě stě let. Pomocí odkazů na jejich staleté „zakořenění v půdě“ měla být posilována selská hrdost a sebevědomí, což mělo přispívat k formování a posilování sudetoněmecké identity v mladém československém státě. Toto snažení inspirovalo také české intelektuály, kteří od roku 1935 usilovali o udělování diplomů, plaket a desek těm českým rodům, které svůj grunt držely více než jedno století. Celá akce vyvolala mohutnou vlnu laického zájmu o rodopis, protože pro trvalost vlastního rodu na konkrétním statku bylo nutno snést historicko-genealogické důkazy podložené archivními prameny. Žádosti o vyznamenání byly poté předkládány České zemědělské radě, která je k přezkoumání zasílala odborným rodopiscům a historikům ze Sdružení venkovských kronikářů. Vyznamenání byla předávána v letech 1938–1941, kdy je (pod heslem Za věrnost půdě) přejali zástupci celkem 128 českých selských rodin, a to nejen z Čech, ale i z Moravy. V době ohrožení Československé republiky, po ztrátě pohraničí a po německé okupaci se celý podnik stal jedním z nástrojů tehdejšího českého nacionalismu a sebezáchovného, národně- obranného úsilí. Koneckonců genealog Jaroslav Čeleda roku 1939 prohlásil: … ve staletých selských gruntech českých tkví (…) nejtrvalejší kořeny českého života a češství.
V Archivu Českého rozhlasu se dochovala dvojice archivních zvukových nahrávek, které byly pořízeny 15. května 1938 v Líšné u Zbiroha. Tato západočeská vesnička byla tehdy svědkem udělování vůbec prvních poct starým českým selským rodům. Slavnostnímu zasazování pamětních desek na statcích rodin Opatrných a Mudrů přihlíželo vedle tří tisíc návštěvníků z celého kraje také několik politiků a vysokých úředníků. Ti byli spjati především s agrární stranou, která akci výrazným způsobem podporovala, resp. si z ní vytvořila důležitou součást svého dobového politického marketingu. Rozhlasoví pracovníci tehdy z Líšné ve dvě hodiny odpoledne živě odvysílali dva projevy, přičemž zároveň pořídili jejich záznamy. Na prvním z nich zdůraznil Antonín Slavík, místopředseda agrární strany a zároveň České zemědělské rady, význam selského lidu pro celé národní společenství: Připomínáme si, že venkov je pramenem národní síly, práce zemědělce začátkem kultury a láska k půdě základem státu.
Na druhém záznamu, který je možné si poslechnout (https://www.mujrozhlas.cz/dejiny- do-usi/1938-pocta-starym-selskym-rodum), zaznívá poněkud patetická deklamace Rudolfa Berana. Líšnovské rody se předsedovi agrární strany, poslanci a budoucímu premiérovi staly konkrétním příkladem síly a neotřesitelnosti českého sel ského stavu, který – zvláště v pobělohorské době – údajně nesl základ národního života a byl jeho nejpevnější oporou. S pomocí historických odkazů prohlásil Beran české rolníky za nejvěrnější strážce půdy, oddané pracovníky národního společenství a ochránce svobodného státu, jejichž odkaz se měl v květnu 1938 stát závazkem pro celý národ: Dnes nutno, aby česká půda zůstala v rukou českého lidu a aby český člověk na ní pracoval svobodně ve svém svobodném demokratickém státě.
Po podepsání mnichovské dohody odvysílal rozhlas 10. prosince 1938 ještě jednu relaci se vztahem k akci Za věrnost půdě. Jednalo se o živý přenos projevu ministra zemědělství Ladislava Karla Feierabenda, který v sídle České zemědělské rady přivítal zástupce sedmi vyznamenaných selských rodů: Staré rody, které dnes slavíme, nejsou pouze naše spoje s minulostí, jsou i mostem k budoucnosti. O sedm dnů dříve Rudolf Beran, čerstvý premiér a člen dozorčí rady mediální společnosti právě přejmenované z Radiojournalu na Česko- Slovenský rozhlas, vystoupil u mikrofonu s programovým prohlášením nové vlády. Fotografi e pochází zřejmě z téhož dne, kdy Beran navštívil rozhlas. Zde ho uvítal předchozí zasloužilý předseda jednatelského sboru a aktuální člen jednatelského sboru Ladislav Šourek, se kterým se dlouho znal ještě jako s přispěvatelem agrárního deníku Venkov.