Před několika lety ukončila svou činnost baskická nacionalistická a separistická organizace ETA (Euskadi Ta Askatasuna; Baskicko a jeho svoboda), která za dobu své existence (1959 až 2018) připravila svými teroristickými útoky o život téměř devět set lidí. Txata zabili za deštivého odpoledne pár metrů od dveří jeho domu. A kněz měl tu drzost přemlouvat Bittori, aby se pohřební obřad konal v San Sebastiánu. Co prosím? Tam přece přijde víc lidí. A ona na to, že ani nápad, jsme z městečka, tady nás pokřtili, tady jsme se vzali a tady mi zabili manžela. Kněz ustoupil. Konal se pohřeb, vyzváněl umíráček, v kostele bylo málo místních, pár politiků protiústavního ražení, pár příbuzných, kteří naschvál přišli, a pak už skoro nikdo. Zaměstnanci z podniku? Žádný. A v kázání o atentátu ani slovo. Tragická událost, která otřásla všemi... Španělský spisovatel Fernando Aramburu ve svém oceňovaném románu Vlast (přeložil Vít Kazmar, vydal Filip Tomáš – Akropolis, Praha 2019) vykreslil příběh společnosti, kterou nejprve spojovala touha po nezávislosti na autoritářském frankistickém Španělsku a kterou následně rozdělil nesouhlas s násilím, jež se stalo nepřehlédnutelným doprovodným znakem (stejně jako sekera a had) baskického hnutí: Oni a nacionalisti? Ani ve snu. Nanejvýš při volbách, vždycky volí někoho zdejšího. (...) Popravdě nevěřím, že by své děti učili nenávidět. Kamarádi, parta a špatná společnost nakazili toho darebáka svou smrtící ideologií a on pak zničil život kdoví kolika rodinám. A ještě se bude mít za hrdinu.
- ivc -