Tohle místo je kulturní památka. Nacházíme se na velkém hradišti z doby bronzové, což má řadu výhod a nevýhod. Jako na všech hradištích jsme na kopci a máme krásný výhled. Nevýhoda – i když jak se to vezme – (...) nelze tu postavit nic, co je hlubší než rýč. V praxi to znamená, že tu v restituci spousta lidí dostala bizarní políčka, který byly v podstatě k ničemu, byly špičatý, maličký, takže se tam neotočil traktor, a leželo to ladem (...). A tak když jsme ty lidi oslovili, tak jim to buď bylo úplně šumák, nebo byli rádi, popisuje vznik vinořské komunitní zahrady Marco Stella ve sbírce rozhovorů Viktorie Hanišové s tuzemskými průkopnicemi a průkopníky udržitelného městského života (Beton a hlína, Host, Brno 2021). Převažuje praktičnost, apolitičnost a terapeutický účin, ať už jde o guerillovou setbu či o úctu k odpadu nebo ke včelám. A některé ze zaznamenaných výroků jsou skutečně cenné: Lidi bývají překvapený, proč některý části naší zahrady připomínají smetiště. Důvod je jednoduchej – ono to totiž smetiště v jistým smyslu je. Je to stejný jako s našimi zvířaty, rostlinami, někdy i s lidmi – prostě je někdo pohodil, nehodili se, nebyli takříkajíc v pořádku. Něco projde trávicí trubicí společnosti a ve chvíli, kdy to spadne na zem, to přestane být hodný pozornosti. (...) Stejně jako recyklujeme odpadní látky metabolismu našich zvířat a děláme z nich cosi překrásného, třeba růžičkovou kapustu, i z odpadků z okolí jsme vlastně postavili skoro všecko, co tu vidíte. (...) Se střídavými úspěchy se podobně snažíme pracovat i s lidmi...
- mš -