... tak se praví v modlitbě při křtu proselytů. Vigdis Adelaïs, vlámská dívka s vikinskými kořeny, konvertuje k židovské víře, vdá se za Davida a stane se snachou jihofrancouzského vrchního rabína Todrose. Pro své rodiče je nyní kacířka. Pro svého budoucího manžela konvertitka. Je tak těžké odnaučit se otčenáš, říká zničehonic... Střípky jejího životního příběhu, který se odehrál na přelomu 11. a 12. století převážně v západní Evropě a na severu Afriky, se vynořily z hloubi káhirské genizy o osm století později a historici je začali postupně skládat od šedesátých let 20. století. A vlámský spisovatel Stefan Hertmans se v nevšedním románu Konvertitka (překlad Radka Smejkalová, Garamond, Praha 2021) vydal po stopách této mladé ženy a s využitím dosavadního výzkumu její příběh vzkřísil. Hertmansův styl psaní, který už mohli poznat i čeští čtenáři díky překladu pohlcující rodinné kroniky Válka a terpentýn (2020), je pro autentičnost postav a zprostředkování jejich vnitřních pohnutek zásadní. Vyrazí na místa, kde se konvertovaná Vigdis-Chamutal zdržovala poté, co se rozhodla se svým milým opustit starý život – viděno Hertmansovýma očima, jako by uteklo jen pár let… Zakokrhá kohout, zaštěká pes. Ještě stále se píše rok 1091. Západní svět pomalu spěje ke katastrofě, k dějinnému zlomu, a nikdo to nevidí. Jejich současníci ani oni sami nic netuší... V hlavě jí zní stará modlitba, kterou se neodvažuje vyslovit nahlas.
- ivc -