Předloni vyšla kniha Milá Mácho. Koncepce této antologie je patrná už z názvu: z poněkud násilného genderového ohýbání klasika přes koleno. Jde o básně psané ženami. V češtině. Mezi roky 1857 a 2014. Proč 1857? Protože tehdy se česká básnířka dočkala poprvé knižní publikace. Tou básnířkou byla Marie Čacká (1811–1882).
Ono prvenství je jistě jeden z důvodů, proč Marii Čackou, respektive její stodvacetistránkovou sbírku Písně (vydanou v Praze u Kateřiny Jeřábkové) připomínat. Ale jsou i důvody jiné: loni 9. března uplynulo dvě stě deset let od autorčina narození – a letos 18. března sto čtyřicet let od její smrti. A je tu ještě něco: Čacká je vlastně někdo jiný. Právě kolem jejího života a díla se roztočila v letech 1838–1846 jedna z největších mystifikací české literatury vůbec.
...