Architekturu pozdní normalizace si obvykle asociujeme se záplavou hnědé barvy, koženky a panelové šedi. Jde ale o obraz úplný? Nedělo se mimo zorné pole osobních vzpomínek a kriticky laděných fotografií a filmů i něco jiného, zajímavějšího? Vždyť v každé době žije nemalé procento ambicióznějších tvůrců, usilujících o více než jen o všední, všudypřítomný průměr. A nakonec i režim, jakkoliv politicky represivní a v ekonomickém i společenském rozkladu, jistě v rovině osobních aktivit klíčových aktérů a v odpovědi na mnohdy neskrývanou nespokojenost se stavem prostředí musel prosazovat změny. Jaké podnětné úvahy a projekty tehdy hýbaly mikrosvětem tuzemské architektury?
...